Doba Covidu byla pro miliony lidí utrpení, bolest, samota, změna. Něco co nikdo z nás netušil, že lidstvo postihne. Ten černý kouř v našich srdcích se zcela zahalil do černa jako je smutek, vztek, bolest a pro někoho i ztráta zaměstnání nebo i někoho blízkého. Toto nekonečně dlouhé období drásalo naše srdce a naši trpělivost. Byla to ztráta svobody.
V první vlně, která nastala jsme všichni prožívali nový stav a to karanténu. Už v to období březen, duben, květen 2020 bylo nekonečné! V tu chvíli jsme snili o pustých ostrovech, o troše toho sluníčka, té naděje. Svět se převrátil naruby. Já také snila o malém ostrově, kde se celá rodina ukryjeme a budeme tam žít než se svět dá dohromady. Budeme lovit ryby, chodit v bílých plátěných outfitech a meditovat pro lepší svět.
V červnu jsem jeli autem do Chorvatska, riskli jsme aktuální situaci a prožili tak dva týdny tak trochu jiného cestování bez turistů, prázdných ulic, poloprázdných restaurací, volné dálnice a slyšeli jak si lidé mezi sebou šeptají jako vrabčáci na střeše tu stejnou písničku o bakteriích. V té době jsme si říkali, že tato situace, která se děje po celém světě je naprosto unikátní a už snad nikdy se nebude opakovat. Je to jako pomyslně vytesat ta naše jména na starobylé hradby nádherného města Dubrovník. Nebo tančit v tom vlhkém vzduchu při doprovodu smyslné chorvatské zpěvačky a slyšet tu radost a vděčnost v našich srdcích.
Tato zkušenost nás nakopla k výškám, které jsem ani nevěděla, že dosáhneme. Dívali jsme se tak najednou na ten aktuální svět s nadhledem, nebojácností a udělali další a pro nás nesmírně významný krok. Byli jsme na to tři. Tři blázinci, kteří do toho šli tak trochu po hlavě. A tak jsme odcestovali s jednosměrnou letenkou v červenci do naší první destinace a to na Krétu……
Jak to bylo dál?
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat