Chodit po vodě

Chodím po vodě. Lehce se nadnáším jako plameňák. Po špičkách tančím v tom svém světě. Nesu si své pocity, emoce, stavy, ale i malé a velké sny. Je mi krásně. Občas se podívám pod nohy a zaleknu se představy co by se mohlo stát, kdybych vkročila do těch temných hlubokých vod. To přece nedovolím. Neumím moc plavat a dýchat. Utopila bych se! A tak stále jede mé tělo na maximum o snaze plavat a kontrolovat dech. Energie ubývá, ale na té vodě se musím udržet. 

Nežijeme věčně. Na tom kulatém světě máme nějaká poslání. Třeba přestat se bát svých strachů a konečně vkročit do těch divokých vod. Nebo poprosit o pomoc, když už nemůžeme dál a připustit si, že i pády někdy sakra bolí. S pomocí mé rodinky se mi to lépe daří. I když je ta voda někdy pěkně studená až mrazivá. Někdy ale pekelně hoří, že je ani slzy nepokoří. Občas je velkoryse přátelská. Jako ta cesta po té vodě, která mne unáší do Alenky říše divů. 

PS: Tento příběh je věnován všem, kteří momentálně prožívají vnitřní smutek, životní změny či těžší období. Nejste v tom sami. 

Vaše Sweetest Dot. 

Sny se plní

Často se mi zdají sny a skoro všechny si pamatuji. Dokonce si je pro probuzení znovu připomínám a rozebírám do detailů. Některé sny se mi opakují několik let. To jsou ty niterné, po kterých již dlouho toužím a jsou tak součástí mého snového světa. Vizualizace mi pomáhají snít a ty sny si pak plnit, když je ten pravý čas. Nikomu jsem o svých snech nevyprávěla až mému manželovi. Ráda mu je vyprávím s takovým zaujetím, že mi přijdou až skutečné. Říká mi, že ráda fantazíruji a směje se mi s láskou, protože právě takovou mne má rád. 

Jeden takový sen vám prozradím. Pohodlně se posaďte, protože za chvíli to bude jízda. Sen začíná tím, že si oblékám bílé maxi šaty a obuji žabky, je teplo, v mém minimalistickém retro bytě si udělám kávu do kelímku a odcházím. Bydlím přímo u pláže, každé ráno otevřu dveře na balkón a nadechnu se čerstvého solného vzduchu a kochám se výhledem na moře a přístav, loďky. Jsem šťastná. Cesta mne vede do sklepa, kde si beru své nádherné růžové plážové kolo s košíkem u řídítek. Vycházím před dům a mávám svému manželovi na pozdrav.  Mířím na plážovou stezku a zdravím všechny kolemjedoucí. Po pár kilometrech jsem na místě. U přístavu je farmářský trh, nakupuji bagety, květiny, ovoce, zeleninu, místní marmeládu. Vše si dávám do svého košíčku a spokojeně odjíždím na svém růžovém kole. Květiny po cestě omamně voní a já se oddávám tomu chvilkovému opojení představy dokonalého života. Života u moře s růžovým kolem. 

A když se probudím v roce 2021 v Kalifornii, na Long Beach, v bytě s balkónem a výhledem na pláž, přístav, moře a jdu dolů v bílých šatech a kelímkem plný lahodné kávy pro své růžové plážové kolo. Mávám manželovi na pozdrav, usmívá se. Nasedám na kolo a vyrážím. Však vy už víte kam!

Děkuji můj milovaný Vuki, za to, že jsi a plníš mi moje sny. 

Sny se plní, když v nich věříte. I když to někdy trvá věčnost. Ta radost potom ale za to stojí!

Vaše Sweetest Dot.

Tady a teď

Je začátek června a poprchává. Sedím na lavičce u hřiště zachumlaná do své oblíbené jeans bundy, kterou v limitce navrhla skvělá Ellen DeGeneres. Ještě v ní cítím vzpomínky a doteky slunné Kalifornie. Posteskne se mi. Stesk po zemi, která není uvedena v mém cestovním pasu jako trvalé bydliště. Po zemi, která nemá momentálně nejideálnější politickou, zdravotní i lidskou stránku. Po zemi, která má prezidenta, pro kterého jsem před lety fotila fashion editorial pro jeho časopis West Palm Beach o americkém snu. O zemi, která mi za ta léta toho hodně dala, ale i vzala. Zemi, ve které jednou budu žít. 

Teď jsem ale tady a dívám se kolem na matky na dětském hřišti. Ženy, kouřící jednu cigaretu za druhou, nervní, řvoucí, negativní. A tak raději odcházím o kousek dál ruku v ruce se svojí dcerou, která mi říká, že mne má rada a já ji. 

Vaše Sweetest Dot

Přítel je zrcadlem nás

Alena Terzić · SweetestDot.com - Přítel je zrcadlem nás

Již delší dobu mám něco na srdci a chci sdílet své pocity, emoce a také své osobní poznatky ohledně přátelských vztahů.  Dlouho jsem poslouchala starosti žen kamarádek u kávy. Jejich trápení  nad jejich životy, většinou negativismus a velmi mne to zasáhlo. Mnohem více než jsem si myslela a nechala se emotivně stáhnout někam kam jsem nechtěla. Nebylo na každém příběhu nic pozitivního a radostného a já chodila domů totálně emočně vyčerpaná.

Tyto myšlenky jsem napsala pro vás. Pro všechny ženy. Buďte šťastné. Moc vám to přeji. 

Již od dětství si neseme nějaké vzorce chování. Některé postupem času přirozeně změníme, některé si neseme po celý život. Jaký máme vztah s rodiči nás prostě ovlivní. Je jen na nás jak moc jsme silní a dokážeme dál s informacemi pracovat. Co mohu ovlivnit, mohu změnit? Čím je člověk starší tím více má tyto vzorce zakořeněné a je těžké mu něco vysvětlovat, i když má například mladou moderní duši. 

Pravý přítel dá dostatek času, kdy ten druhý potřebuje. A pokud má něco na srdci tak mu to sdělí, i když to může druhého člověka zklamat, překvapit. Nebo se nad tím objektivně zamyslí a zjistí třeba, že ten přítel měl v něčem pravdu a svým způsobem mu pomohl udělat některé důležité kroky k těm zásadním rozhodnutím, aby byl šťastnější a spokojenější. Protože každý z nás chceme, aby v našich životech panovala láska, spokojenost a vyváženost. Pokud život nemá jistý balance, stabilitu tak nás rozhodí sebemenší věci kolem nás a začneme vše vidět negativně. Například : Proč? se mi nedaří zhubnout, mám špatný vztah se svými rodiči, nevěřím mužům, nemám ráda svoje tělo, venku je hnusně, všechno mne bolí, jsem sama. A mohla bych tak pokračovat ještě dlouho se seznamem. 

Přítel je takovým zrcadlem nás. Ukazuje nám cestu. Ať je jakákoliv! Pamatujete si na scénu seriálu Sex and the City, kdy Samantha vypráví o vztahu, ve kterém již není šťastná?  Je v něm pouze protože s ní její mladík Jerry přežil i ty těžké dny, kdy ji diagnostikovali rakovinu? Její kamarádky ji řekly, že právě přirovnala jejich vztah k této těžké nemoci. Staly se v ten moment jejím zrcadlem a ukázaly jí ten správný směr. 

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud má člověk otevřené oči a přemýšlí více radikálně a naslouchá svému egu, které se mu snaží většinou vše ztížit tak potom dokáže mnohem více ocenit snahu druhých mu pomoci.

Nikdo není dokonalý. Nacházíme se v různých časových úsecích , v různých situacích a náladách. 

A kdo z nás dokáže přiznat chybu, že se mýlí? Nebo že některé vztahy by mohl o trošku zlepšit, naučit se odpouštět a dát jim prostor?

Udělat ten první krok!  Pro sebe. Pro nikoho jiného. Jen pro sebe a svůj spokojený život a  třeba i klidný spánek. 

Vaše Sweetest Dot