vypravěčka příběhů

pátek 2. června 2023

The best years of our lives 2020-2021


The time of Covid was suffering, pain, loneliness, and change for millions of people. Something none of us could have imagined would affect humanity. The dark smoke in our hearts completely engulfed us in blackness, like sadness, anger, pain, and for some, the loss of jobs or loved ones. This endlessly long period gnawed at our hearts and our patience. It was a loss of freedom.

In the first wave, which occurred, we all experienced a new state, quarantine. Even back then, in the period of March, April, May 2020, it felt endless! At that moment, we dreamt of deserted islands, a bit of sunshine, that glimmer of hope. The world turned upside down. I also dreamt of a small island where my whole family would hide and live until the world came back together. We would catch fish, walk in white linen outfits, and meditate for a better world.

In June, we drove to Croatia, risking the current situation, and experienced two weeks of slightly different travel without tourists, empty streets, half-empty restaurants, open highways, and hearing people whispering to each other like sparrows on a roof, singing the same song about bacteria. At that time, we told ourselves that this situation happening all over the world is absolutely unique and will hopefully never happen again. It's like metaphorically carving our names on the ancient walls of the beautiful city of Dubrovnik. Or dancing in the humid air accompanied by a sensual Croatian singer and hearing the joy and gratitude in our hearts.

This experience propelled us to heights we didn't even know we could reach. Suddenly, we looked at the current world with a sense of detachment and fearlessness, and took another immensely significant step. There were three of us. Three fools who jumped into it a little recklessly. And so, in July, we embarked on a one-way ticket to our first destination, Crete...

What happened next?

Yours, Sweetest Dot.

Share:

úterý 15. června 2021

Rok 2020 - 2021 Nejlepší roky našeho života


Doba Covidu byla pro miliony lidí utrpení, bolest, samota, změna. Něco co nikdo z nás netušil, že lidstvo postihne. Ten černý kouř v našich srdcích se zcela zahalil do černa jako je smutek, vztek, bolest a pro někoho i ztráta  zaměstnání nebo i někoho blízkého. Toto nekonečně dlouhé období drásalo naše srdce a naši trpělivost. Byla to ztráta svobody. 

V první vlně, která nastala jsme všichni prožívali nový stav a to karanténu. Už v to období březen, duben, květen 2020 bylo nekonečné! V tu chvíli jsme snili o pustých ostrovech, o troše toho sluníčka, té naděje. Svět se převrátil naruby. Já také snila o malém ostrově, kde se celá rodina ukryjeme a budeme tam žít než se svět dá dohromady. Budeme lovit ryby, chodit v bílých plátěných outfitech a meditovat pro lepší svět. 

V červnu jsem jeli autem do Chorvatska, riskli jsme aktuální situaci a prožili tak dva týdny tak trochu jiného cestování bez turistů, prázdných ulic, poloprázdných restaurací, volné dálnice a slyšeli jak si lidé mezi sebou šeptají jako vrabčáci na střeše tu stejnou písničku o bakteriích. V té době jsme si říkali, že tato situace, která se děje po celém světě je naprosto unikátní a už snad nikdy se nebude opakovat. Je to jako pomyslně vytesat ta naše jména na starobylé hradby nádherného města Dubrovník. Nebo tančit v tom vlhkém vzduchu při doprovodu smyslné chorvatské zpěvačky a slyšet tu radost a vděčnost v našich srdcích. 

Tato zkušenost nás nakopla k výškám, které jsem ani nevěděla, že dosáhneme. Dívali jsme se tak najednou na ten aktuální svět s nadhledem, nebojácností a udělali další a pro nás nesmírně významný krok. Byli jsme na to tři. Tři blázinci, kteří do toho šli tak trochu po hlavě. A tak jsme odcestovali s jednosměrnou letenkou v červenci do naší první destinace a to na Krétu……

Jak to bylo dál?


Vaše Sweetest Dot. 





Share:

čtvrtek 14. ledna 2021

Jak cestujeme před i v době Covidu

 


Cestování je ten nejlepší koníček na světě! Když mne rodiče dávali na střední školu cestovního ruchu už asi věděli a nebo tušili, že se doma neohřeji. Vždy mne to táhlo do světa. Kdo hodně cestuje tak ví, že největší pocit svobody nastane, až když v ruce držíte kufr nebo letenku a vcházíte do letištní haly. Já se naposledy dojetím rozbrečela jak mi cestování chybělo! Cestování je dennodenní nával endorfinů ve vašem těle. Každý z nás nemá to štěstí najít toho správného parťáka, který to cítí úplně stejně a chce cestovat tak moc jako vy. To je jako hledat poklad na opuštěném ostrově. Než se k němu dostanete a objevíte tak to chvíli trvá. A i když třeba moc chcete tak ho prostě nenajdete. 

Pak cestujete sami. Jako já kdy jsem poprvé v devatenácti letech letěla a to rovnou do Los Angeles. Byla to bomba. Jak nikdy nezapomenete na svojí první lásku nebo auto. Tak já nikdy nezapomenu na svůj první let a destinaci a ty zážitky, které mi změnily život. Po ukončení kariéry modelky cestuji ještě více. Má to pořádné gradace. 

Cestování není jen o tom mít dostatek financí. Je to o tom vědět a najít způsob jak mohu vycestovat. Co pro to mohu udělat. Čeho se zřeknout, co změnit a také jak moc doopravdy cestovat chci. Je to hodně o zkušenostech, o tom si věřit, nebát se i riskovat. Být soběstačný, mít organizační schopnosti a jít do toho tak trošku po hlavě a vášnivě. Jinak pokud stále přemýšlíme nad negativy a starostmi s tím spojenými tak se nikam neposuneme a budete stále sedět na té stejné židli a dívat se tak akorát na svět z okna. Někdo investuje do akcií, někdo do starožitností, někdo si koupí drahé auto. Já cestuji. Spousty lidí by chtělo cestovat, ale když si představí co všechno před každou cestou následuje /nehledě na to pokud má potomka/ tak cestu raději zavrhne. Přeci jenom za ty nervy a hádky s partnerem to nestojí. 

Před sedmi lety jsme s Vukim seděli v restauraci a jedli pizzu. Povídala jsem mu jak jsem si dávala tu nejlepší pizzu na italském ostrově Capri v citrónové zahradě. Vyprávěli jsme si naše cestovatelské sny. Naše seznámení začátkem července začalo tématem cestování. Naše sny se ten večer spojily v jeden velký sen a my si slíbili, že procestujeme celý svět! Od té doby cestujeme a to i neplánovaně. Vukiho česká firma má pobočku v Americe a tak létáme do Kalifornie, kterou jsme si moc zamilovali a rádi se tam vracíme i s naší čtyřletou holčičkou. Vedeme jí cestovatelský deník, aby věděla jaká velká cestovatelka to byla a kde všude se jako malá podívala. Jen pro představu, k dnešnímu dni to je 34 letů. 

Ptáte se mne jak to, že má manžel tolik času a cestujeme ? A vlastně co dělá za práci?
Je zde jeden zásadní rozdíl a to mezi dovolenou třeba s polopenzí či all inclusive dvakrát do roka a žitím v dané lokalitě nejméně tři měsíce. Kdy žijete jako místní nebo se snažíte stát součástí komunity a poznat tak danou zemi doopravdy. Vy jste ten průvodce, který vše organizuje, vy jste ta společnost i s riziky. 

Manžel má možnost pracovat vzdáleně z jakéhokoliv místa na světě díky své práci jako Cloud Architect. Takovou možnost má více lidí ve firmě, ale je jediný, který to využívá na sto procent. Proč ostatní, kteří také pracují na dálku také nezvolí tento způsob práce? Zde jsou příklady: děti ve školním věku se závazky, koníčky, manželka nechce opustit Česko z důvodu velké fixace na svoji rodinu, kvůli svým kamarádkám nebo i strachu, že zemi nezná a nedokáže si poradit. Také je zde jazyková bariéra nebo neví, co tam budou dělat. Dále jsou to neshody v partnerských vztazích a pokud to někdo zkusí tak je po návratu raději doma v bezpečí. Všechny tyto důvody chápeme a jak říkám, cestování není pro každého a nemusí každému vyhovovat. 

Jak Vuki pracuje na dálku? 
Práce na dálku vyžaduje hodně sebe disciplíny, kvalitní technické vybavení a stabilní internetové připojení. Vše se musí přizpůsobit tomu a musíte být stále online. Je to i o důvěře zaměstnavatele. V současném zaměstnání se osvědčil při cestách do Kalifornie. Firma věděla, že můžeme fungovat všude na světě a tuto možnost mu poskytla. Vuki často přednáší a dělá video hovory, tak k tomu potřebuje i klidné místo. Na jeho přednášky chodí tisíce lidí, které zajímá to dané téma, na které se manžel specializuje. Je určitě příjemné pokud se jeho home officem stane kavárna, lobby hotelu, místo s top výhledem, zahrada, terasa, plážové lehátko nebo cooworking space, který je tak oblíbený mezi digitálními nomády. Jeho práci podporuji, respektuji, pomáhám jak mohu a v neposlední řadě se rychle přizpůsobuji změnám, která jeho práce prostě přináší. Pokud má důležitý hovor nebo přednášku, kde se musí soustředit tak s Elinkou opouštíme bydlení a máme svůj program. 

Jaký na to máme rozpočet? 
Během našich cest máme měsíční budget, tak aby výdaje nepřesahovaly příjmy a my nebyli v mínusu. Je jasné, že takový životní styl má větší finanční výdaje než kdybychom necestovali. Už jen proto, že krátkodobé ubytování bývá dražší. K domu výdaje spojené s cestováním a pojištěním. Asi byste se divili s jakými penězi vyžijeme, ale dá se to. Proto vybíráme destinace, kde se vejdeme do rozpočtu. Destinaci vybíráme i podle toho kde je dobrá zdravotnická péče, teď v době Covid kde jsou nízká čísla na počet obyvatel a family friendly místa. Cestujeme hlavně, abychom žili u moře a v teple.

Co nám cestování přináší? 
Když Vuki pracuje, plánuji co budeme dělat až skončí dnes, zítra, o víkendu, další týdny, organizuji co je potřeba. Seznamuji se tak s místní zemí, jejich zvyky třeba teď o Vánocích, jejich jídly, kulturou. Za tu dobu mám na zemi a její fungování už jasný názor a dokáži vyhodnotit jak moc je pro nás a naše potřeby zajímavá a co nám unikátního nabízí. Zda ještě chvíli zůstat či se přesunout dále. Někdy jsem nadšená, někdy jsem nemile překvapená a zaskočená. Ale v každé destinaci najdeme něco krásného a posune nás to jako rodinu dál. Naše čtyřletá dcerka nás učí každý den novým věcem, které my dospělí často přehlížíme. Také miluje cestování, už se těší až bude v letadle, objedná si orange juice a zapne bezpečnostní pásy a pak bude sledovat ikonku letadla do cílové destinace. Říká, že je beach girl a miluje mluvit anglicky. Tyto měsíce se naučila pomocí tatínka skvěle potápět a dokonce i plavat. Nebojí se zvířat a je velmi komunikativní. S dospělými si povídá nejraději. Učí mne krmit a hrát si se zvířaty, protože já to jako malá nezažila. Pozorujeme západy slunce, učím ji novým jazykům, ochutnáváme nová jídla, a všechny tyto zkušenosti nás dělají šťastnými. Povím vám příběh. Včera Vuki skákal do moře a plaval, i přesto, že je na Maltě voda v lednu už studená. Pozorovala jsem ho jak byl nadšený. Na pokoji mi celý rozzářený říká, že cítí každý chlup na svém těle, jak mu bije srdce, všechny orgány, jak cítí, že žije a je šťastný. Cestování pro nás nebude nikdy stereotypní. 

Také se mne ptáte kdy se už konečně vrátím domů, do mé vlastní postele? Zda se mi nestýská? 
Domov je můj manžel a moje dcerka. Teď jsme doma na Maltě, příští týden budeme mít domov jinde. Vy co mne znáte víte, že cestuji neustále. Teď když mám v teamu i svoji rodinu , kteří to chtějí a cítí stejně tak jsou tyto otázky zbytečné. Jsme spokojený tak jak žijeme. Ale ano, stýská se nám. Na vás všechny rodinné příslušníky a kamarády myslíme velmi často a vždy mne nějaká situace nebo místo, jídlo někoho z vás připomene. Jste tu se mnou, ať chcete nebo ne. Nebudu lhát, občas jsou situace těžší, a náročné. Hlavně, když máme malé dítě. Ale těch plusů, které nám cestování přináší je mnohem více než negativů. Vidíme, že naší Elince to prospívá. Je mezinárodní, přizpůsobivá, komunikativní, nebojí se změn, stále se učí něco nového. V každém místě, které navštívíme si dělá nové kamarády. Žijeme v našem světě s našimi pravidly, sdílíme vše a stáváme se lepšími lidmi. 


Kamarádka z dětství, se kterou jsem hrála závodně tenis mi napsala, že náš život vypadá jako sen. A já vám řeknu jedno. V životě jsem nebyla tak opravdově, lidsky a osobnostně šťastnější. I když jsem v minulosti létala soukromými letadly a bydlela v těch nejluxusnějších hotelích na světě. Tu radost jsem nemohla upřímně sdílet, těšit se tak jako teď. A víte proč? 

Protože je to o sdílení malých věcí, které právě vytváří ten unikátní obraz zážitků, který se nedá koupit. Ten se musí zažít, prožít s těmi správnými lidmi. Nebát se překonávat nové výzvy i ty osobní a být pozitivní. Pomáhat si navzájem i jiným lidem, respektovat, fandit a milovat. 

Tento článek píši a za pár dní nám končí ubytování na Maltě. Zatím nevíme kde budeme další měsíce. Čekáme na otevření a povolení několika destinací, které se třeba otevřou a my dáme opět hlavy a srdce dohromady a budeme počítat náš budget pro a proti. Nabereme nový směr za dalším dobrodružstvím. Co to bude tentokrát? 

Nechte se překvapit. 

A zůstaňte nám věrni. 

Pokud si vyberete jakoukoliv cestu a stane se vaší vášní. Berte a dělejte ji na tisíc procent. Vše se vám pak vrátí milionkrát a k tomu ještě získáte osobní satisfakci, že žijete život jaký opravdu chcete. 

Je to nádhera a stojí to za to. 

S láskou a ve zdraví. 

Vaše Sweetest Dot.
Share:

čtvrtek 17. prosince 2020

Zvony v našich srdcích



Jak silné je naše srdce? Ten drahocenný orgán v našem těle. Ten život, který je nám dán. To srdce, které pracuje na 100 procent a jak stárneme tak slábne v našem těle. Srdce nejcennější! Jako srdce novogotického kostela Panny z hory Karmel, na kterou se právě dívám v Balutta Bay na Maltě. Sedím na lehátku u veřejného bazénu, kde se potápí dcerka s mužem. Obklopeni nekonečným Středozemním mořem. Sluneční paprsky odrážejí strohou krásu této stavby. Je poledne. Srdce kostela jsou jeho zvony, které se hlásí o slovo a hrají písničku, kterou podvědomě znám. Zavřu oči a naslouchám. Píseň, kterou mi jako malé holčičce zpívala maminka. Nebo píseň při prvním polibku na diskotéce, píseň kdy jsem si brala svého muže, která naše srdce spojila navždy. Píseň I love you baby, kterou jsem zpívala své holčičce, když ještě byla v bříšku. 

Ty zvony nabývají hlasitosti a jsou tak silně vibrační, že mám pocit jakoby se spojily s mým srdcem. A dali mu ještě větší sílu. Tu sílu žít život každým dotekem toho mého vnitřního zvonu. Srdce mi děkuje, že jsem jej vyslyšela. A na ten okamžik se tak zastavila a myslela jen na ten prožitek. Bum, bum, bum. Moje srdce, slyším tě! 

Jaké jsou vaše silné prožitky?


Vaše Sweetest Dot.

Share:

pátek 11. prosince 2020

Birds can fly



Naše holčičko Elizabetko, 


Vždy ti pomůžeme, když budeš potřebovat. Vyslechneme co máš na srdci. Pohladíme a povzbudíme. Budeme tvojí oporou ať budeš kdekoliv na světě. Na ramenou tě budeme nosit až do nebeských výšin. Protože my všechno společně zvládneme. A společnými kroky se vydáváme na dobrodružnou cestu plnou neznáma, nových zážitků, míst, lidí, zvyků, kultur, jídel a různých jazyků. Tyto místa nás obohatí a také prověří jak moc jsme spolu silní a svobodní. Jako ptáci v nebesích.


Tvoji rodiče

Share:

pátek 4. prosince 2020

Monastery Arkadi




Myslela jsem si, že to bude jeden z těch dnů kdy navštěvujeme turistické pamětihodnosti Kréty. Obrázky na internetu s popisky a hodnocením počtu hvězdiček, které nám do hlavy podvědomě skáčou a vyhodnotí tak jak velký zážitek to bude.


Očekávala jsem velký zážitek, ale má očekávání nebyla naplněna. Ona vyletěla přímo do nebeských výšek jako raketa! A stále letí . V mých myšlenkách a v paměti zůstane navždy!


Monastery Arkadi je chrám pro všechny duše. Když jsem vstoupila před tuto impozantní budovu, nemohla jsem popadnout dech. V hrdle se mi zamkl hlas, oči slzely, cítila jsem silné vibrace. Přišla jsem na místo, které ve mne zanechalo tolik emocí. Jako v roce 1997, kdy jsem poprvé navštívila město New York a zamilovala se na první pohled. Uchvácena po dvaceti třech letech klášterem. Tím absolutním klidem a atmosférou. Procházela jsem se zahradou plnou růží a levandulí a přivoněla si k nim. Běhala za motýlem. Moje srdce se spojilo s duší a já cítila, že jsem našla klid. V areálu se nacházely monumenty svatých, kříže, podloubí. Velký strom, pod který jsem do chládku usedla a poslouchala bzučení čmeláků. Našlapovala jsem lehce jako ve snu. Cítila soucit, poselství, propojení a jemné mravenčení v břiše. Zastavil se čas. Nechala jsem jít manžela s dcerkou ven. Byla jsem tam já se sebou, mlčky a moje šťastné oči se třpytily. Mé srdce bilo jako ty tři krásné zvony kláštera. 



Toulala jsem se ve svých myšlenkách. Nemohla a nechtěla jsem se rozloučit. Tak moc to bylo silné propojení. Chtěla jsem být sama na tom nejklidnějším a posvátném místě na světě. Až plačtivý hlásek mé dcery, která zakopla a rozbila si kolínko mne přivolal. „Maminko”, kde jsi? Hledala jsem tě! 

Objala jsem ji pevně. Lásko, jsem tady pro tebe!


Na památku jsem si zakoupila vzorek parfému, který byl vyroben z růží ze zahrady, kde jsem se procházela jako Alenka v říši divů. 


Vaše Sweetest Dot.



Share:

úterý 10. listopadu 2020

Rozloučení s Krétou




Náš poslední den na Krétě jsme si plánovali užít. Tak, že navštívíme všechna místa, která se nám líbila či nás nějak oslovila. Jsou místa, která v nás vyvolají emoce. Příjemné vzpomínky na konkrétní moment kdy jsme se cítili šťastní a spokojení. Jako právě na této fotce. V přístavu, kdy se slunce zbarvilo do tmavě růžova jako moje šaty. Pohled na samotné svítící město s odleskem mořské hladiny byl jako nekončící pestrobarevný ohňostroj.  Takové silné spojení s Krétou a našimi srdci bylo jeho rozloučení. Tyto vzpomínky v nás žijí dlouho a vytvářejí naše nová já. 

Malé holčičky jsou fascinovány magickými jednorožci, kteří jim plní přání třeba létat do světa fantazie. My velké holky sníme o tom létat do magických míst kde budeme bezstarostně snít.  

Tak krásné sny vám přeji. 


Vaše Sweetest Dot.






 

Share:

Angel Elizabetka

 

Spatřila jsem anděla! Přiletěl ke mne, usmál se a obejmul mne. Byla jsem překvapená jak jeho křehká tělesná schránka napohled dokáže mít takovou sílu a silné srdce. S otevřenou pusou a dojetím se dívám na ten můj vymodlený dar z nebes. Jsem šťastná. 


Maminka Alenka

Share:

úterý 20. října 2020

Žít přítomností

 



Je 16:40. Sedím na Damnoni pláži na jihu Kréty u vesničky Plakias. Šum vln mne natolik uklidňuje, že se mi chce zavřít oči a na chvíli pocítit ten okamžik přÍtomnosti. Radostné hlasy dětí mne ale nenechají a tak je otevřu a pozoruji. V dáli po moři plující barevné plachetnice. Mého muže, který vytváří z červených kamínků kraba do písku a Eli mu u toho nadšeně povídá a vše komentuje. Nebe se zatahuje, sem tam cítím na svém těle kapičky deště. Jak osvěžující! Slunce slábne a schovává se za jemné mráčky, které vypadají tak křehce jako pavučinky. Zadívám se na třpytivou hladinu moře. Její odlesk mne vábí rozběhnout se a nechat se vtáhnout do vln a koupat se s diamanty. Slyším zvuky svého srdce, které mi právě teď říká děkuji. Být a radovat se z malých věcí, které znamenají život. Život tady na mýtickém ostrově Krétě, který nám ukazuje každý den její bohatou nadílku. Její přírodní krásy, které bohové milovali a my si ji zamilovali.



S láskou 


Vaše Sweetest Dot.

Share:

pondělí 5. října 2020

Sunset hug






Půjčili jsme si na celý den loďku. Den jako vymalovaný na blankytně modře. Městečko Rethymno chceme prozkoumat z jiného úhlu. Co nového nám den asi přinese? Ten dokonalý den, který si budeme pamatovat dlouho. První zastávka jsou jeskyně a skála, na které se pasou desítky ovcí a místních koz kri-kri. Na vrcholku majestátně vyhlížející moderní bílá budova, která je tak s modrými okny typická pro Řecko. Zdáli slyším hlasy pirátů. Jouhou, jouhou!!!

Když se mi ve snech zdá o branách do světa fantazie tak brána Kamara, kterou proplouváme je přesně jako z pohádky. Je obklopena odvážnými skokany, paddleboardisty, dalšími loďkami. Nad nimi na vše dohlíží dron. Opodál je konečně ona, ta pověstná privátní pláž - Secret Beach. Kotvíme u ní a skáčeme do průzračně tyrkysové vody. Jsme dokonale občerstveni. Sedíme na bílém kameni, a když se Vukiho ptám jaký den se cítil šťastný tak odpoví. Právě teď. Usměji se. Bavíme se o našich okamžicích štěstí a o tom co bude po Krétě... V tom nás přeruší křik a vidíme jak dron narazil na skálu a letí dolů. Vuki vyběhne, nasadí masku a plave co nejrychleji, aby tu hračku zachránil. V šesti metrové hloubce jej vyloví a podává majiteli, který jen s otevřenou pusou řekne - Danke. Mezitím co moje lásky šnorchlují a objevují nové barevné rybky zvolím svojí oblíbenou polohu v leže a nechám sluneční paprsky prostupovat do mého těla. Miluju ten pocit. A zdá se mi sen, který brzy uskutečním. Prozradím, že to byl dopis pro jednu osobnost, která zrovna neprožívá lehké období. A asi si jej nikdy nepřečte, ale cítím, že ji potřebuji vyjádřit svoji podporu a poslat lásku.

Roli kapitánskou si vzájemně předáváme a čekáme na ten magický západ slunce. Při západu prožíváme ten zlom, kdy najednou celý svět na pár minut utichne. Je klid. Harmonie, mír. Moře se zbarví do zlatova a vzdává holt slunci. Až když zapadne za hory, moře ukáže svoji stříbrnou tvář a hladí nás něžně po duši. V ten moment mne Elinka pevně obejme a nepustí. Výraz v mých očích ve mne vyvolá ohňostroj všech pocitů dohromady.

Zakončí ten den, kdy jsme se loďkou nechávali unést na místa a okamžiky, které nás dělají těmi kdo teď právě jsme. Cestovateli, snílky, starostlivými a milujícími rodiči, lidmi, kteří se nebojí dát své city najevo a třeba o tom všem psát.

Vaše Sweetest Dot.
Share:

sobota 12. září 2020

Sluncem políbená




Zdáli slyším hudbu, blíží se ke mne nečekanou rychlostí a její žánr i rytmus se mění. Hudba chvíli burácí jako divoké vlny, potom ztichne jako západ slunce a najednou je tu zase v podobě života tohoto městečka, kde bych klidně mohla žít. Život, který si přeji mít a plnit si tak další sny. 


Svět je tak velký a nemáme tolik času jej všechen poznat, abychom načerpali tu neuvěřitelnou rozdílnost, tu jinakost, která mne nepřestává fascinovat! A to je ten důvod proč nejsem v Praze a poznávám. Ano i v době nelehké a jsem velmi vděčná každý den. Kdy mohu sedět na pláži a pozorovat svoji zdravou, silnou, zdatnou dcerku jak si hraje na tom nejlepším hřišti na světě. Být její učitelkou. Učit ji novým věcem co nám přináší sama příroda, naše země a pozorovat jak je nadšená z každého kamínku, rostliny, ovoce, řeckého fantastického jídla, učit ji jejich jazyk. Učit ji nebát se zeptat a komunikovat. Učit ji samostatnosti a následně pozorovat její pyšný obličej jak to dokázala. Učit vlastně sebe samu a mít radost z každého dne.


Dnes ji Vuki naučil se potápět. Jezdili spolu na koníkovi, hladila si různá zvířátka. Jedla zdravé jídlo, usmívala se. Byla nadšená, když stavěla hrad z písku při západu slunce. S vlasy slanými a s pískem mezi prstíky na nohou. Opáleným tělíčkem jako mléčná čokoláda. Roztomilým nadšeným hláskem mi vyprávěla co všechno s tatínkem zažila. Dětským hláskem, který snad každou maminku musí rozplakat dojetím jak její dcerka prospívá a je šťastná.


Vaše Sweetest Dot.

Share:

úterý 8. září 2020

L.O.V.E.

 



                                                                             Falassarna Beach, Crete 

Už jste někdy přemýšleli za jakým účelem jste na této krásné planetě? Napadlo vás to, ale dále jste se této myšlence nevěnovali? Jste snílci nebo realisti co stojí nohama pevně na zemi? 

Já jsem to své poselství podvědomě věděla už jako malá holčička. Teď když holčičku svoji mám tak své poselství mnohonásobně umocňuji. 


Čím jsem starší tak jsem mnohem více vnímavější a přemýšlím do hloubky. O svém životě, pocitech, co mne dělá šťastnou. Bez čeho, koho nemohu žít. Co mne ničí a dělá i smutnou. Proč jsem vlastně na této planetě?


Někdy si připadám, že mezi společnost nezapadám a chci svoje já, chování změnit. Být na chvíli drsná, tvrdá na sebe, nebojácná a přísná. Jakmile tak nepatrně udělám a vzdálím se ze své cesty tak je vše špatně. Nejsem to já a rve mi to srdce, mou přirozenost.


Mé poselství na této planetě je velmi jednoduché. LÁSKA. Když lásku vyslovím, usmívám se. Tělem mne projede příjemný pocit. Je to má identita a cítím se tak sebejistě. Je ve mne. Velmi ráda lásku rozdávám svým vlastním způsobem. A’t je to políbení, pohlazení po těle, duši, vyslyšení toho druhého. Pohlazení slovem, pozitivním myšlením. Vše co dělám předávám a vždy co jsem dělala bylo nezištně s láskou. Je ve mne něco stále dětsky naivního. Když se snažím být ta dospělá a vyzrálá žena, tak stejně způsob myšlení, řeči, hlas, gesta se promění na lásku. A tak když se ohlížím za svým životem tak si říkám, že křídla lásky mne provází neustále. V podobě andělských křídel, když poslouchám meditace. Nebo křídla letadel, která miluji. A v neposlední řadě křídla ptáků a jejich zvuky mne velmi uklidňují. Proč vyhledávám písně s tématem láska, filmy, motivy a hledám ve všem, ve všech aspoň trochu té lásky? 


Myslím, že když si položíte upřímně tuto otázku tak úplně první slovo, které vyjde z vašeho srdce je vaše poselství. Zkuste to. Bude to jen vaše odpověď, pro vás, váš třeba upřímnější vztah k sobě samým, nebo k partnerovi, k šéfovi, ke světu. A vše do sebe bude krásně zapadat a možná na sebe budete nahlížet vlídněji a stanete se lepším otevřenějším člověkem…



Láska ve mne bude žít navždy a nestydím se za ní. Je ve mne. A jsem moc ráda, že jsem se o tom s vámi podělila. 


Najděte v sobě toho kým jste a buďte tou osobou. Najděte v sobě pravdu, žijte ji a vše ostatní přijde samo!



S láskou jak jinak 

Vaše Sweetest Dot.

Share:

čtvrtek 6. srpna 2020

Cesta k úspěchu

VUKASIN TERZIC
Můj Microsoft Azure Most Valuable Professional Vukašin Terzić.

Ve světě IT je ocenění MVP něco jako Oscar v hereckém světě.

Tento příběh má Happy End. A abychom se k tomu šťastnému konci proklikali tak potřebujeme znát hlavního hrdinu i vedlejší role. Cenné vlastnosti hlavního hrdiny a také velkou dávku energie, odvahy, sebeovládání, inteligence. Posunout svůj talent na další, vyšší level až se dostaneme do výšin těch nejvyšších a to ajťackého nebe - cloudu.

Před sedmi lety jsem poznala svého hlavního hrdinu. Člověka, který má srdce na pravém místě a je nesmírně pracovitý a talentovaný ve světě IT. Potkal mne, sebevědomou a extrovertní ženu, která mu předala to co mu chybělo. A udělal ten další krok do neznáma. Začal si věřit, naučil se své schopnosti prodat.

Můj muž měl v té době dvě práce, které ho sice moc bavily, ale už v té době jsem věděla, že má mnohem na víc a zaslouží si více uznání. Kráčet spíše tím mezinárodním směrem ve společnosti, která má jméno. Ten krok udělal a začal pracovat pro jednu nadnárodní německou firmu. Tento rok byl důležitý pro získání informací jakým směrem se vydat dále a monitoring konkurence na trhu. Jelikož tato práce vyžadovala sedět na jedné židli a my jsme chtěli hodně cestovat. Pracovat tak z jakékoliv místa na světě. Tak práci ukončil a začal pracovat pro top českou IT firmu a to doteď. Tato firma je na českém trhu známá a je považována za kvalitní, stabilní a velmi profesionální. Velkým bonusem je, že má pobočku v Kalifornii a tak jsme začali už jako rodinka létat do USA a trávili tam jako rodina většinu času. Znalosti, které manžel nasbíral po desítky let se mu vyplatily a Amerika jej posunula zase o krok výše.

A v čem je Vuki tak výjimečný? Tím, že myslí několik kroků napřed, je inovativní, dokáže překvapit, něco nového vymyslet jako bonus, ne, že musí, zariskovat, smýšlí mezinárodně, pomáhá ostatním s úsměvem na tváři, neustále se něčemu novému učí a také to má výsledky. Práce je to to v mých očích nesmírně náročná a pro mne jako laika absolutně nepochopitelná a fascinující. K manželovi vzhlížím a vážím si ho strašně moc, kdy po nocích programuje , skoro nespí do ranních hodin, učí se na certifikace a vymýšlí nové postupy, zachraňuje neočekávané situace a následně je vyřeší.

Nominace na toto prestižní ocenění za zásluhy v tomto cloud světě přišly od jeho kolegů, kteří mají také toto ocenění. Ten den, kdy se jeho kariérní sen stal skutečností se vyplnil právě teď 1. srpna, kdy se Vuki zařazuje mezi top lidi ve světě ve svém oboru. Pozn. je jich na světě celkem asi 400, z toho pouze 3 v České Republice.

Jsem nesmírně pyšná. Chci se o tom úspěchu zde na Instagramu i blogu podělit. Mé příběhy jsou reálné a toto vítězství k nim jistě patří.

Třeba někoho z vás bude tento příběh motivovat k tomu být ještě lepší i nejlepší v tom co děláte a chcete dosáhnout. Jít si za svým snem a to naplno. Nikdy není pozdě. Být odvážný a věřit si i svým nejbližším. Stojí to za to.

Vaše Sweetest Dot.
Share:

úterý 4. srpna 2020

Happy Birthday to One and Only Elizabeta!




Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem poprvé uslyšela tvůj výrazný hlas a samotnou mne to překvapilo a rozněžnilo k slzám. Slzám štěstí, že tě máme, jsi zdravá, velká holčička. Přesně takovou jsem si tě vysnila. 4 roky na tomto světě a jsi neuvěřitelně talentovaná na spousty věcí. Osobnost co okouzlí svým velkým úsměvem. Výjimečná bytost, chytrá a bystrá holčička. Tančící víla. Empatická a láskyplná co rozdává pusinky a lásku kolem.


Jsme na tebe moc pyšní a užíváme si každou chvilku s Tebou.


Tak sfoukni tu čtvrtou narozeninovou svíčku a přej si něco!



S láskou Tvoji rodiče a medvídek Tatua.
Share:

čtvrtek 23. července 2020

Dubrovník






Ať žijí města a velkoměsta! To je něco pro mne. Jak jednoduše si můžete vyhledat na internetu všechny turistické odkazy co dělat a vidět. Ale až když město a okolí poprvé navštívíte tak víte jaký vztah vám nabídne.  Zda vás přijme s otevřenou náručí a nebo se necháte vtáhnout do jeho hlubin jako mořská panna.

Toulat se po Starém městě a jeho úzkých uličkách. Zazoomovat ve svém hledáčku paní co čistí v domácí zástěře strmé schody uličky. Mladíky, kteří si dávají pauzu a popíjí své oblíbené chorvatské pivo Karlovačka. Mladou ženu, která věší čistě vyprané prádlo a ta vůně vámi prostoupí. To je pro mne město Dubrovník a ještě mnohem více.  Pozorovat místní život, který plyne pomalu. Jako když v dáli vidíte plout loďku po moři. Kolíbá se ze strany na stranu. Uspí vás ten sluneční žár a ten klid kolem jako novorozeně v kolébce, kterému zpíváte jeho oblíbenou písničku. Otevřete oči a vidíte svět kolem vás mnohem barevněji, živěji, zdravěji? Já ano. Je to ta /ne/splněná touha po poznávání něčeho nového. Tato touha je na celý život! Ochutnání toho výjimečného mořského vzduchu. Radosti z opálení a i spálení. Radosti z maličkostí, které po složení jako puzzles vytvoří přenádherné barevné dílo, které se vám vryje do paměti. O to více pokud je vaše duše umělecká a citlivá. Necháte ji létat jako místní divoké motýli a dáte ji svobodu dělat cokoliv ji napadne. 

Baví mne ta diverzita města. Jeden den se z nás stávají trosečníci na panensky dokonalém ostrově Lokrum. Společnost nám dělají krabíci, divocí zajíčci, paví rodinka. Je to i trošku výzva chodit po skalách a dostat se k moři a vykoupat se. Ta divokost mne na tom moc baví. Neočekávaná krása, ta čistota azurového moře. Mám chuť si svléknout plavky a symbolicky tak očistit všechny své trouble a starosti. Už jen ten přítomný okamžik mne naplňuje a jen se usmívám. Druhý den stoupáme výše a výše po hradbách města. Je vedro a tak se osvěžujeme ananasovým freshem s výhledem dechberoucím na to krásně členité historické město. 

A abychom to měli pestré tak jsme se ubytovali v domě paní domácí Maji ve vesnici Zaton, která je vzdálená 10 min autem od Dubrovníku. Skamarádíme se a druhý den s ní Elinka krmí slepičky a sbírá vajíčka. Vyslechnu si její životní příběh, který je drsný. Co si z toho odnesu jsou tyto životní moudra od paní Mají, která navenek působí jako rázná žena. Po dnešku vím, že je to pouze vnější schránka osobnosti a to uvnitř je křehké. Maja praví:  Mysli a udělej si čas pro sebe. Buď svá a bojuj za své děti. I když někdy cítíš, že už více nemůžeš tak o to více pak můžeš a dokážeš vše. A poslední rada zněla. Mysli na budoucnost svých dětí a také svoji, se svoji láskou. A udělej si ji hezkou a takovou jakou chceš. 

Dnes sedím v luxusním lounge baru, poslouchám chillout music s výhledem na moře na Sunset Beach. Vkusná bílá budova v kombinaci skla a betonu. Pro lidi, kteří mají rádi kvalitní jídlo, servis a hledají něco extra. To je Lounge na Sunset Beach. Dnes večer ten západ slunce nevynechám. Těším se na ten okamžik, kdy zlatavá záře prostoupí mým tělem a vytvoří ten magický třpytivý záblesk na obličeji, který ani makeup nepotřebuje. V bílých krajkových šatech. Vlasy staženými do drdolu ovázané šátkem, který jsem si koupila v místním obchůdku jako památku na toto město. A zítra? Kajak, paddleboard a nekonečné moře ostrova Lopud.

Město Dubrovnik, které mi předalo toto poselství. Žít v přítomném okamžiku a v souladu s přírodou, která je k nám tak štědrá a milostivá. 

Tak hvala puno Dubrovnik. 

Vaše Sweetest Dot.

Share:

čtvrtek 25. června 2020

Chorvatsko tak trochu jinak





Když máte muže, který je z Balkánu.
Když vám každé ráno donese k snídani teplé a voňavé pečivo. 
Když vás nepovažují jako turistu a rozumíte jejich řeči.
Když znáte náturu tohoto národa a najednou vám vše připadá tak přirozené a jasné. A musíte se některým situacím smát. 
Když víte a zde ještě o trošku více podstatu lifestylu u moře. A všechny benefity, které nabízí si tady užíváte od první minuty.
Když vaše dcerka mluví srbsky a slyšíte od místních "Kako je lepa". 
Když na dva týdny žijete jako local a nepřipadáte si jako na zájezdě plném turistů. Protože zde je to skoro bez turistů. 
Když usínáte každý večer šťastní s tím pocitem, že jste si ještě o trošku blíž. 

Tak takové je Chorvatsko právě teď. 
Tak trochu jinak. 

Vaše Sweetest Dot.


Share:

úterý 2. června 2020

Svět se točí dál







Poprvé od Covid období nad šálkem banánového latté rozmýšlím jaké téma mne pohltilo nejvíce. Je toho tolik co mám na srdci a přeci tak málo. Svět se točí dál a já se stále divím jako malé děvčátko nad novým objevem. Všichni jsme na tom stejně. Začínáme novou etapu. Někdo si během tohoto času uvědomil spousty věcí. Někdo nic nového nepocítil. Někdo se stal jiným člověkem. Všechny transformace jsem u svých blízkých viděla a je to tedy mazec! Jak to celé období změnilo mne?

Za ty 3 měsíce jsem ve snech prožila celý svůj život! Sny byly tak živé, že mne manžel musel i budit. Někdy i konejšit a následně rozesmávat, abych na ty špatné věci brzy přestala myslet. A analyzovat jak je mým zvykem. Byla to práce sama se sebou. Náročná, bolestná, práce s egem, ideály, sny, realitou, budoucností a tím jaká je přítomnost. Zbořil se domeček z karet. Každou tu kartu jsem ve snech vlastnoručně očistila. Podívala se co vyjadřuje, vzala si ponaučení a začala jsem stavět znovu a znovu. Hudba mi pomáhala, vaření, hraní si s Elinkou. Být součástí jejího fantazijního světa mi přinášelo uklidnění. Noci byli těžké a každé ráno jsem praktikovala meditační cvičení. Ledová sprcha a příroda mi pomáhala překonat některé mé vnitřní překážky, které jsem si sama v sobě vytvořila. Ve své hlavě. Třeba si teď říkáte, že nechápete co tady dramatizuji, ale já jsem prostě člověk co má své ideály, představy a cíle a nechce se jich vzdát za nic na světě. Někdy jdu tvrdohlavě po své cestě a nevidím, neslyším, jen vnímám svoji intuici. Vidím se již na vrcholu té vysoké hory se vztyčenými pažemi, že jsem to dokázala. Ale nevidím už tu cestu, krok po kroku co je nutné k té cestě předem podniknout. Ty velké kroky jsou mé ideály, ty malé nevidím nebo spíše je nechci vidět. Věci, které jsem brala jako samozřejmost najednou dostávaly svoji váhu a účel. 

A pak se stalo, že přátelé, kteří se mi vzdalovali, začali volat. Slyšela jsem jejich hlasy a někdy i ta bušení jejich srdcí, tu energii. Svěřovali se se svými troublemi a také tou situací. Řešila jsem podrazy, nevydařenou lásku, konec byznysu, pokus o sebevraždu, samotu, smrt blízkého, narození nového života. I návrat na výsluní kdy ta moje blízká osoba tak zářila, že mne nabyla pozitivní energií i přes vstupní dveře domu, kdy mne přijela zamávat. Najednou se mé myšlenky přesunuly do jejich životů a stala jsem se posluchačkou. Musela jsem se sobě vysmát, když přemýšlím nad mými problémy, které jsou tak malé oproti vaším problémům. Bylo a je to milé do teď. Díky tomu jsem viděla, že spousty lidí dokázalo vylézt ze své ulity a ukázat svoji pravou tvář. Mluvit o svých pocitech, ale i třeba o našem kamarádství.  To bylo a je velmi pozitivní a motivující. Dnes jsem v kontaktu se svojí dlouholetou kamarádkou, která žije v Itálii. Její příběh v době Covidu. Ta omezení a starost o její tři děti v malém bytě v oblasti nejpostiženější - Lombardii mi ukázalo, že pokud má člověk silnou víru a věří sám v sebe, tak zjistí, že je mnohem silnější než si myslí a zvládne opravdu vše. 

Jsem za všechny přátele co mám moc vděčná. Děkuji, že vás mám. Jsem na vás pyšná. Vy víte, že pro vás udělám všechno a naše láskyplná komunita se bude rozrůstat. I v dobách méně šťastných i těch nejšťastnějších!
Važme si přátelství, nehodnoťme a buďme upřímní, ochotni pomoci.

Těším se na to.



Vaše Alena
Share:

sobota 25. dubna 2020

Masterpiece



Sobotní příběh nabitý radostí a širokými úsměvy. Až jsme se za břicha popadaly.

Moje maminka byla učitelka na základní škole. Já pracovala jako učitelka angličtiny v mateřské školce. Ta práce mne moc bavila a naplňovala. Pak jsem otěhotněla. Děti jsem už jako malá vyhledávala a milovala.

V této nelehké době jsem začala svoji skoro čtyřletou dcerku učit Montessori výukou “Pomoz mi, abych to dokázala sama”. Seznamujeme se s prvním pracovním sešitem. Lepíme samolepky, opakujeme nová anglická slovíčka, spojujeme a objevujeme svět. Smějeme se.

Dětská představivost nemá mezí a dokáže pozitivně překvapit. Pozastavím se nad hloubkou myšlenky, kterou ta malá holčička povídá. Na vše má svoji odpověď a je tak krásně čistá. Čistá jako její dětská duše. Děti jsou naše poselství. Malý obraz nás, našeho chování, lásky a porozumění. Je to náš masterpiece.

Vaše Sweetest Dot
Share:

sobota 18. dubna 2020

Naše malá holčička





Tolikrát za život jsem si představovala jaké to bude až se stanu matkou. Jaká asi budu? Jaká bude moje dcera? Jak bude asi vypadat? Jak ji budu oblékat? A jak jí budu vychovávat? Měla jsem jasnou představu.

Když jsem maminkou skoro 4 roky a sumarizuji toto období kdy do našeho života přibyla tato výjimečná malá bytost tak je vše úplně jinak. Mé představy byly velmi vzdálené od reality dneška. A je to tak správně. Můžeme si naplánovat co bude dobrého k obědu. Ujišťovat se, že všechny naše emocionální pochody za tu dobu jsou přeci ty nejsprávnější. Ale život sám za nás píše tyto příběhy, které nenajdeme ani ve vzdělávacích knihách o výchově dítěte.
Jak to máte vy?

Často slyším, že moje dcera vypadá jako já. Když se na ní podívám vidím náš mix a každý den mne překvapuje jaká je to osobnost. Nemá sice šaty od Diora. Ale je velmi chytrá a vnímavá a tato citlivka má v sobě mnoho lásky. Každou sukni dokáže pořádně roztočit! Vychovávám ji intuitivně.
Možná i trošku přísně a nechávám její osobnost zářit a rozvíjet v ní v čem vyniká. Každý den mne něco nového učí. Když mne například upozorní, že na obloze září měsíc. Nebo abych si pohladila berušku co má sedm teček. Navrhne mi, abych si nalakovala každý nehet jinou barvou. Na noc do postele mi přinese mončičáka, kterého mám 25 let, protože ví, že to byla jedna z mých oblíbených hraček. Její empatie a péče mne dokáže dojmout k slzám. Učí mne mít větší trpělivosti a být lepším člověkem.

Je moje. Moje malá holčička a taky tatínkova.




Maminka Alenka
Share:

středa 15. dubna 2020

Číslo 70




Dostala sem od pošťáka do schránky dopis s poštovní známkou kde je kolo. A hned při přečtení své adresy se mi zdál pravopis nějak povědomý.

Dopis mne moc potěšil, zejména obsah uvnitř a kresba. Od mého taťky. Člověka, který rád organizuje, píše a překvapuje a tak rád šokuje. Tyhle vlastnosti jsem zdědila po něm. Často si tak vzpomenu jak mne moc baví překvapovat blízké a šokovat je velkými věcmi nejen pozitivními, ale i negativními. Ty, které k životu prostě patří.

Prohlížím si dopis. Je to narozeninová pozvánka 70 LET! Není to jen papír, ale ručně nakreslený koloběh jeho života a v něm zapsány důležité události od narození po současnost. Lidi, kteří ho provází životem. Ale také jeho identita, to co miluje, své koníčky, kým je, co ho baví a čím je svůj. Dívám se na to číslo 70 a říkám si, že to snad není možné, že mému tátovi bude za chvíli tolik let. Koloběh života, takový jak jej nakreslil plně vystihuje jeho život. Nahoru i dolů a každé slovo má sílu a vlastní příběh.

Stojí za to žít. Bojovat za ty nejbližší. Rozdávat lásku. Slavit a také dokázat uronit tu slzu nad ztrátou. Někteří lidé nedokáží otevřít své srdce a mluvit o svých citech. To ale neznamená, že jsou necitelní.

Pozorně a nahlas čtu vše co chce sdělit a řeknu vám, že existují filosofové, coachové, guru a knihy co dostaly ocenění a jsou trendy. Ale ten papír, který sem dostala včera do svých rukou má pro mne jako dceru mnohem větší hloubku. Píše ho sám život. Jediný a jedinečný pro každého z nás. Tak si ho užívejme každou vteřinu.

S láskou Alena

PS: taťka v dětství sbíral poštovní známky. Miluje kolo a jezdí na něm do teď. Výběr známky s kolem je záměrný a o to víc si ho cením. I to, že mi daroval svá alba plná známek.
Share:
Blogger Template Created by pipdig