Monastery Arkadi

Myslela jsem si, že to bude jeden z těch dnů kdy navštěvujeme turistické pamětihodnosti Kréty. Obrázky na internetu s popisky a hodnocením počtu hvězdiček, které nám do hlavy podvědomě skáčou a vyhodnotí tak jak velký zážitek to bude.

Očekávala jsem velký zážitek, ale má očekávání nebyla naplněna. Ona vyletěla přímo do nebeských výšek jako raketa! A stále letí . V mých myšlenkách a v paměti zůstane navždy!

Monastery Arkadi je chrám pro všechny duše. Když jsem vstoupila před tuto impozantní budovu, nemohla jsem popadnout dech. V hrdle se mi zamkl hlas, oči slzely, cítila jsem silné vibrace. Přišla jsem na místo, které ve mne zanechalo tolik emocí. Jako v roce 1997, kdy jsem poprvé navštívila město New York a zamilovala se na první pohled. Uchvácena po dvaceti třech letech klášterem. Tím absolutním klidem a atmosférou. Procházela jsem se zahradou plnou růží a levandulí a přivoněla si k nim. Běhala za motýlem. Moje srdce se spojilo s duší a já cítila, že jsem našla klid. V areálu se nacházely monumenty svatých, kříže, podloubí. Velký strom, pod který jsem do chládku usedla a poslouchala bzučení čmeláků. Našlapovala jsem lehce jako ve snu. Cítila soucit, poselství, propojení a jemné mravenčení v břiše. Zastavil se čas. Nechala jsem jít manžela s dcerkou ven. Byla jsem tam já se sebou, mlčky a moje šťastné oči se třpytily. Mé srdce bilo jako ty tři krásné zvony kláštera. 

Toulala jsem se ve svých myšlenkách. Nemohla a nechtěla jsem se rozloučit. Tak moc to bylo silné propojení. Chtěla jsem být sama na tom nejklidnějším a posvátném místě na světě. Až plačtivý hlásek mé dcery, která zakopla a rozbila si kolínko mne přivolal. „Maminko”, kde jsi? Hledala jsem tě! 

Objala jsem ji pevně. Lásko, jsem tady pro tebe!

Na památku jsem si zakoupila vzorek parfému, který byl vyroben z růží ze zahrady, kde jsem se procházela jako Alenka v říši divů. 

Vaše Sweetest Dot.

Rozloučení s Krétou

Náš poslední den na Krétě jsme si plánovali užít. Tak, že navštívíme všechna místa, která se nám líbila či nás nějak oslovila. Jsou místa, která v nás vyvolají emoce. Příjemné vzpomínky na konkrétní moment kdy jsme se cítili šťastní a spokojení. Jako právě na této fotce. V přístavu, kdy se slunce zbarvilo do tmavě růžova jako moje šaty. Pohled na samotné svítící město s odleskem mořské hladiny byl jako nekončící pestrobarevný ohňostroj.  Takové silné spojení s Krétou a našimi srdci bylo jeho rozloučení. Tyto vzpomínky v nás žijí dlouho a vytvářejí naše nová já. 

Malé holčičky jsou fascinovány magickými jednorožci, kteří jim plní přání třeba létat do světa fantazie. My velké holky sníme o tom létat do magických míst kde budeme bezstarostně snít.  

Tak krásné sny vám přeji. 

Vaše Sweetest Dot.

 

Žít přítomností

 

Je 16:40. Sedím na Damnoni pláži na jihu Kréty u vesničky Plakias. Šum vln mne natolik uklidňuje, že se mi chce zavřít oči a na chvíli pocítit ten okamžik přÍtomnosti. Radostné hlasy dětí mne ale nenechají a tak je otevřu a pozoruji. V dáli po moři plující barevné plachetnice. Mého muže, který vytváří z červených kamínků kraba do písku a Eli mu u toho nadšeně povídá a vše komentuje. Nebe se zatahuje, sem tam cítím na svém těle kapičky deště. Jak osvěžující! Slunce slábne a schovává se za jemné mráčky, které vypadají tak křehce jako pavučinky. Zadívám se na třpytivou hladinu moře. Její odlesk mne vábí rozběhnout se a nechat se vtáhnout do vln a koupat se s diamanty. Slyším zvuky svého srdce, které mi právě teď říká děkuji. Být a radovat se z malých věcí, které znamenají život. Život tady na mýtickém ostrově Krétě, který nám ukazuje každý den její bohatou nadílku. Její přírodní krásy, které bohové milovali a my si ji zamilovali.

S láskou 

Vaše Sweetest Dot.

Každá fotka má svůj příběh - MATRIX

V roce 2001 jsem jako modelka letěla na dva měsíce do Atén do agentury Action. Dva měsíce obcházení po castinzích pro potenciální klienty. V tomto období frčely dívky klučičí postavy, severské blond typy. Věděla jsem, že zrovna nejsem v ten správný čas na správném místě, ale měla jsem ke svému kroku tam být  své osobní důvody. Změnou prostředí se snažit nemyslet na své starosti a obavy. To se mi povedlo částečně, ale i tak jsem byla ráda za nové velkoměsto, přátele a práci. 

Fotila jsem pro řecký časopis ENAI ediorial ve stylu Matrix. Bylo velké teplo a fotilo se oblečení podzim/zima. Paní stylistka si mne při příchodu změřila přísným pohledem a ptala se na mé míry. Musela jsem se vejít do velikosti 34 a to jsem měla v té době 36. Skoro jsem nedýchala a nemohla ani pózovat, protože mne ty kozačky velikosti 39 /mám 41/ velmi velmi tlačily. Nemohla jsem vůbec dopnout zip takže na všech fotkách mám vždy pózu tak, aby si polootevřené boty čtenář nevšiml. Pózovala jsem ve své virtuální matrix realitě.

Teď, když jsem v Řecku a dívám se na fotku tak se mi všechny vzpomínky vrací. Asi si říkáte, proč jsem v té době tedy letěla?

Měla jsem v Čechách toxický vztah, žila jsem ve zlaté kleci plné lží a psychického nátlaku na mne. Cestování mi pomáhalo vrátit se ke svému já, ale jako mladá 23 letá holka jsem stále neuměla přesně definovat co ve vztahu chci a co opravdu nechci. Před mým odletem také spadlo World Trade Center a mne se v ten moment zastavilo srdce. Nemohla jsem popadnout dech. Zkolabovala jsem. V Ženevě kde jsem součástí autosalonu předváděla kolekci modelů módní návrhářky Věrky Kocové pro Škodu Auto. Pro někoho strašidelné záběry, pro někoho nejistota co bude dále, pro mne zástava srdce. New York City je a pro mne bude vždy výjimečné město. Má první návštěva v roce 1997 a z letiště jsem rovnou jela navštívit právě WTC. Měla jsem tam své přátele, skoro rodinu a chtěla jim volat. Telefonní linka byla samozřejmě přetížena.  Katka Stočesová mi jako jediná nabídla svůj telefon. V jejích očích jsem viděla podporu a naději. Nedovolala jsem se. Druhý den ráno jsme všechny čekaly na naše lety a nevěděly zda vůbec odletíme. Jedny do Prahy a já do Atén. Loučily jsme se s nejistou přítomností a budoucností co se se světem stane. Černý moment pro všechny.

Proto si važme, když nám někdo třeba i cizí nabídne pomocnou ruku. Nebo dá tu naději udělat krok vpřed. Zažehne v nás tu jiskru v očích. Takových nezištných lidí je velmi málo. A naše otevřená srdce v dnešní době moc pomáhají ať jsme kdekoliv ve světě.

PS: Katko, děkuji. 

Vaše Sweetest Dot. 

Sunset hug

Půjčili jsme si na celý den loďku. Den jako vymalovaný na blankytně modře. Městečko Rethymno chceme prozkoumat z jiného úhlu. Co nového nám den asi přinese? Ten dokonalý den, který si budeme pamatovat dlouho. První zastávka jsou jeskyně a skála, na které se pasou desítky ovcí a místních koz kri-kri. Na vrcholku majestátně vyhlížející moderní bílá budova, která je tak s modrými okny typická pro Řecko. Zdáli slyším hlasy pirátů. Jouhou, jouhou!!!

Když se mi ve snech zdá o branách do světa fantazie tak brána Kamara, kterou proplouváme je přesně jako z pohádky. Je obklopena odvážnými skokany, paddleboardisty, dalšími loďkami. Nad nimi na vše dohlíží dron. Opodál je konečně ona, ta pověstná privátní pláž - Secret Beach. Kotvíme u ní a skáčeme do průzračně tyrkysové vody. Jsme dokonale občerstveni. Sedíme na bílém kameni, a když se Vukiho ptám jaký den se cítil šťastný tak odpoví. Právě teď. Usměji se. Bavíme se o našich okamžicích štěstí a o tom co bude po Krétě... V tom nás přeruší křik a vidíme jak dron narazil na skálu a letí dolů. Vuki vyběhne, nasadí masku a plave co nejrychleji, aby tu hračku zachránil. V šesti metrové hloubce jej vyloví a podává majiteli, který jen s otevřenou pusou řekne - Danke. Mezitím co moje lásky šnorchlují a objevují nové barevné rybky zvolím svojí oblíbenou polohu v leže a nechám sluneční paprsky prostupovat do mého těla. Miluju ten pocit. A zdá se mi sen, který brzy uskutečním. Prozradím, že to byl dopis pro jednu osobnost, která zrovna neprožívá lehké období. A asi si jej nikdy nepřečte, ale cítím, že ji potřebuji vyjádřit svoji podporu a poslat lásku.

Roli kapitánskou si vzájemně předáváme a čekáme na ten magický západ slunce. Při západu prožíváme ten zlom, kdy najednou celý svět na pár minut utichne. Je klid. Harmonie, mír. Moře se zbarví do zlatova a vzdává holt slunci. Až když zapadne za hory, moře ukáže svoji stříbrnou tvář a hladí nás něžně po duši. V ten moment mne Elinka pevně obejme a nepustí. Výraz v mých očích ve mne vyvolá ohňostroj všech pocitů dohromady.

Zakončí ten den, kdy jsme se loďkou nechávali unést na místa a okamžiky, které nás dělají těmi kdo teď právě jsme. Cestovateli, snílky, starostlivými a milujícími rodiči, lidmi, kteří se nebojí dát své city najevo a třeba o tom všem psát.

Vaše Sweetest Dot.

Sluncem políbená

Zdáli slyším hudbu, blíží se ke mne nečekanou rychlostí a její žánr i rytmus se mění. Hudba chvíli burácí jako divoké vlny, potom ztichne jako západ slunce a najednou je tu zase v podobě života tohoto městečka, kde bych klidně mohla žít. Život, který si přeji mít a plnit si tak další sny. 

Svět je tak velký a nemáme tolik času jej všechen poznat, abychom načerpali tu neuvěřitelnou rozdílnost, tu jinakost, která mne nepřestává fascinovat! A to je ten důvod proč nejsem v Praze a poznávám. Ano i v době nelehké a jsem velmi vděčná každý den. Kdy mohu sedět na pláži a pozorovat svoji zdravou, silnou, zdatnou dcerku jak si hraje na tom nejlepším hřišti na světě. Být její učitelkou. Učit ji novým věcem co nám přináší sama příroda, naše země a pozorovat jak je nadšená z každého kamínku, rostliny, ovoce, řeckého fantastického jídla, učit ji jejich jazyk. Učit ji nebát se zeptat a komunikovat. Učit ji samostatnosti a následně pozorovat její pyšný obličej jak to dokázala. Učit vlastně sebe samu a mít radost z každého dne.

Dnes ji Vuki naučil se potápět. Jezdili spolu na koníkovi, hladila si různá zvířátka. Jedla zdravé jídlo, usmívala se. Byla nadšená, když stavěla hrad z písku při západu slunce. S vlasy slanými a s pískem mezi prstíky na nohou. Opáleným tělíčkem jako mléčná čokoláda. Roztomilým nadšeným hláskem mi vyprávěla co všechno s tatínkem zažila. Dětským hláskem, který snad každou maminku musí rozplakat dojetím jak její dcerka prospívá a je šťastná.

Vaše Sweetest Dot.

L.O.V.E.

 

                                                                             Falassarna Beach, Crete 

Už jste někdy přemýšleli za jakým účelem jste na této krásné planetě? Napadlo vás to, ale dále jste se této myšlence nevěnovali? Jste snílci nebo realisti co stojí nohama pevně na zemi? 

Já jsem to své poselství podvědomě věděla už jako malá holčička. Teď když holčičku svoji mám tak své poselství mnohonásobně umocňuji. 

Čím jsem starší tak jsem mnohem více vnímavější a přemýšlím do hloubky. O svém životě, pocitech, co mne dělá šťastnou. Bez čeho, koho nemohu žít. Co mne ničí a dělá i smutnou. Proč jsem vlastně na této planetě?

Někdy si připadám, že mezi společnost nezapadám a chci svoje já, chování změnit. Být na chvíli drsná, tvrdá na sebe, nebojácná a přísná. Jakmile tak nepatrně udělám a vzdálím se ze své cesty tak je vše špatně. Nejsem to já a rve mi to srdce, mou přirozenost.

Mé poselství na této planetě je velmi jednoduché. LÁSKA. Když lásku vyslovím, usmívám se. Tělem mne projede příjemný pocit. Je to má identita a cítím se tak sebejistě. Je ve mne. Velmi ráda lásku rozdávám svým vlastním způsobem. A’t je to políbení, pohlazení po těle, duši, vyslyšení toho druhého. Pohlazení slovem, pozitivním myšlením. Vše co dělám předávám a vždy co jsem dělala bylo nezištně s láskou. Je ve mne něco stále dětsky naivního. Když se snažím být ta dospělá a vyzrálá žena, tak stejně způsob myšlení, řeči, hlas, gesta se promění na lásku. A tak když se ohlížím za svým životem tak si říkám, že křídla lásky mne provází neustále. V podobě andělských křídel, když poslouchám meditace. Nebo křídla letadel, která miluji. A v neposlední řadě křídla ptáků a jejich zvuky mne velmi uklidňují. Proč vyhledávám písně s tématem láska, filmy, motivy a hledám ve všem, ve všech aspoň trochu té lásky? 

Myslím, že když si položíte upřímně tuto otázku tak úplně první slovo, které vyjde z vašeho srdce je vaše poselství. Zkuste to. Bude to jen vaše odpověď, pro vás, váš třeba upřímnější vztah k sobě samým, nebo k partnerovi, k šéfovi, ke světu. A vše do sebe bude krásně zapadat a možná na sebe budete nahlížet vlídněji a stanete se lepším otevřenějším člověkem…

Láska ve mne bude žít navždy a nestydím se za ní. Je ve mne. A jsem moc ráda, že jsem se o tom s vámi podělila. 

Najděte v sobě toho kým jste a buďte tou osobou. Najděte v sobě pravdu, žijte ji a vše ostatní přijde samo!

S láskou jak jinak 

Vaše Sweetest Dot.