vypravěčka příběhů

pátek 2. června 2023

A Shower at Long Beach



Monday morning is painted in blue. I put on my favorite blue polka dot dress that gives me a fresh feeling, and I run to school with Eli. The journey takes us twenty minutes. Thank goodness for sneakers! We're running late.

I've decided not only to post stories about the orange sunsets. About carefree days on California beaches, but to show our everyday life without embellishments. About my life here in the port city of Long Beach. I would love to preserve its authenticity and current state. Not just in my mind, but also the places where I live with my husband and our five-year-old daughter as a family. And if the American continent is still completely unknown or less explored to you, or if you're looking for inspiration for a dream vacation in the country, I can be your off-the-beaten-path guide. So let's do this.

That decision is right because something very unpleasant happened today, and I'll share it with you. I'm sitting in front of a café where they already know my name. I'm sipping coffee, observing everything around me. A man with two cute dogs, a large American Coca-Cola truck, a lady picking up freshly ironed white shirts from the laundry. A beautiful and stylish African-American woman smiles at me from the opposite table, and I return the smile. The sun is starting to lean against my back. It's a wonderfully pleasant feeling. I continue my musings and start translating my story about Las Vegas into English.

When a man parks next to me in a car, he starts yelling and gesturing wildly. I can see that he is in a very intoxicated state and smoking marijuana. I put on my headphones, play my favorite dance album, and continue translating. I don't even know how long I've been sitting here. When I finish writing, I want to take a walk on the beach. The man in the car drives alongside me at the speed of my steps, shouting and offering me a joint. Do I look like a party girl? I walk down the street. It happens to be a day when some streets are being cleaned, so there are no parked cars anywhere. The driver gets even closer. Crazy thoughts race through my head. Should I run? No, I can't run. Should I go into a salon at the end of the street? Phew, they're closed. What if he grabs my hand and pulls me into his car? Where is the police, and should I call 911? The only thing that comes to mind is calling my husband. I look for a spot where I can wait for him. A place with a lot of people, in front of the bank. I try not to cry and move my hair to the side so he doesn't see my panicked face. The man is still in the car next to me, then he realizes that I probably won't be his partner and sharply turns and drives away. A few minutes later, I break down in tears in the car with my husband. Those few minutes walking down the street felt endless. I'm shaking, my shoulders are tense, my stomach hurts. We go to a restaurant. I'm safe now.

And that's our Long Beach today. What would you have done in that moment? Was the situation dangerous? Or was it just a game of cat and mouse?

In conclusion, despite my long love for America, as you know, I would like to point out that every citizen in the USA owns a gun. Marijuana is legally available here. Everything is allowed here. As the ideology says: an American citizen is free because they live in a free country.

Today, I didn't feel free. Oh, and we made it to school with Eli.

Take care.

Yours, Sweetest Dot.










Share:

Sunday in San Diego


Good morning world! Elinka shouts in her pajamas and calls for Vuki, who is going for breakfast. I'm packing my suitcase. Eli is still trying out her new skateboard and looking important. When I see her with that board in her hand, it reminds me of my teenage experience when my sister Blanche briefly lent me her red skateboard to try. I started rolling, turned, and fell. Ugly enough that I left the doctor's office with a damaged joint capsule and a fracture. Due to better healing, my arm was put in a cast at an angle that hindered my movement, and it took a long time to heal. My sister was amazing, caring, and held my hand the whole time until we reached the hospital. Some pains we simply feel our whole lives.


Just a few minutes from the motel, we arrive at a place that engulfs me for several hours! Liberty Station, a former naval training center, is now a cultural, educational, and sports hub. It's a place where you can spend hours strolling and admiring the Spanish colonial style, art galleries, picnic greens, an amazing gourmet market, stylish cafés, and interesting pop-up shops. It's the place you want to be. Moreover, it's located in the bay of San Diego, and when you take a moment to sit on a bench, you get a perfect view of Downtown and its skyscrapers in the background. Airplanes fly by frequently, making you feel like you can touch them at any moment. Next to me, an old lady is painting the landscape on her canvas. Nearby, a squirrel is frolicking, and people along the bay are running, rollerblading, cycling, or heading to the meadow or paddleboarding. And that's our case. On a paddleboard, the world is even more adventurous. While sailing, Eli collects trash, and passersby thank her for cleaning up their beautiful bay. The sun shines brightly, it's azure, hot. I order an iced tea, sit at the market, and listen to live music. I explore the complex, visit the gallery, and chat with the owner about glass and Czech craftsmanship from Moser. About Europe and how multicultural her gallery is. I guess the countries of origin for artistic treasures like chandeliers, carpets, plates, or seashell jewelry.

We end our afternoon at SeaWorld San Diego, which is a paradise for all children and even adults, to be honest. We bought annual passes, which also include parking. This annual membership cost us only slightly more than a single day ticket. NOTE: If you plan to stay in America for at least three months or longer and live on a budget like us, it's definitely worth looking for events that are worth paying for annually, as you can also enjoy various benefits and associated activities. And there are plenty of them. For example, February at the aquarium is associated with the Mardi Gras festival. Kids have dance parties and various competitions in this purple and green spirit. Many events can also be conveniently purchased on the discount portal Groupon.

We enjoyed San Diego a lot in such a short time. And we'll be back soon for at least a week, so we can get to know it better and more in-depth. It's a city that I used to perceive as a touristy place that didn't really appeal to me. Now I'm giving it a second chance. San Diego is a city with many benefits for a beautiful family life.

So, I raise a metaphorical toast to more adventures in California and to a good life with all of you.

Thank you for being here with me!

Yours, Sweetest Dot.

Share:

úterý 8. března 2022

Pyšní rodiče

 



Měla jsem Elinku v pozdějším věku. Nelituji toho. Představu jak vychovávat a jak vést svoji dcerku jsem za ty léta měla vytvořenou. Když jsem rok pracovala v mateřské školce rodin diplomatů na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze tak se mi díky možnosti poznání jiných dětí a jejich rodin utvořila myšlenka vychovávat to svoje mezinárodně. Pro ty všechny malé dušičky bych se roztrhala. Milovala jsem všechny moc, ale jeden přeci jenom se do mého srdce dostal hodně hluboko. Tříletý chlapeček Filípek byl nádherná duše, která zářila tak jasně a zřetelně. Kluk, který byl chytrý, něžný, empatický, šikovný, krásný a milující. Talent na fotbal, ale i tanec či keramiku. Tatínek byl Angličan a maminka Češka. Filip byl vždy první a také i odcházel jako poslední ve školce. Hráli jsme spolu loutkové divadlo, povídali a tajně jsem mu dávala piškoty, když už všechny děti byly pryč. Do práce jsem jezdila šťastná a naplněná. Chodila jsem tam pro “moje děti.” Ony ve mne ještě více vzplanuly ten pocit stát se jednou maminkou. A jelikož jsem měla přítele cizince a náš vztah je od začátku tak jak má být, tak jsem ve školce skončila, protože jsem otěhotněla. Bylo období podzimních chřipek a já nechtěla nic ohrozit tak jsem se loučila s další etapou v mém životě, za kterou jsem moc vděčná. Byla to čistá, kreativní a emotivní práce s dětmi. 


Ten život s miminkem, /teď už pětiletou slečnou/ manželem a cestováním po světě je sen. Sen, který se mi splnil. Sen, který žijeme ze dne na den. Dáváme do toho maximum a stáváme se tak lepšími rodiči. Doplňujeme se, pomáháme a přitom respektujeme toho druhého a náležitě se oceňujeme. Oslavujeme vlastně každý den. Děláme a jednáme velmi spontánně a láskyplně. Naše malá dcerka nám to všechno vrací s velkou láskou. Jak nám roste před očima! Jsme moc pyšní. Nebere věci jako samozřejmost a tak si některé musí zasloužit, pomáhat, vyslechnout radu a přizpůsobit se našemu rychlému životu. Ten mezinárodní feeling tam určitě předán je. Protože nejenom já, ale i Vuki jsme vášniví cestovatelé. I daleko předtím než se naše cesty střetly a začaly jsme kráčet spolu. Elinka je náš andílek a naše všechno. Nejsem ohledně výchovy asi typická česká maminka. Snažím se jí dávat i tu svobodu se projevit ve velkém, mít sny a cíle a ty jí plnit po celém světě. Ať se jedná o ten dokonalý vzduch a život u moře. Mít možnost mluvit cizími jazyky a najít si tak přátele po celém světě. Ochutnat nová jídla. Sáhnout si na různá zvířata. Být dítětem, věřit na jednorožce a povídat jí příběhy o duhách, vílách, o třpytkách a kouzelném světě, který vyvolává ještě intenzivněji tu dětskou fantazii. Učím ji, aby se nebála komunikovat, šla se zeptat, poděkovat, být samostatná. Učit jí stylem hry a znát její pravidla. Je stále pod našimi ochranitelskými křídly a víme, že musí nastat situace, kdy ona sama zjistí, že svět není tak růžový. Ale především já vím, jaké je to mít negativní zkušenosti z dětství, které potom jdou s mým životem aniž bych o tom věděla a až v pozdějším věku se stanou takovou blokádou se vyjádřit, odpustit, nebo vidět opravdové vzory v rodině. A ze všeho nejvíce dávat city najevo. Přála bych krásný život všem dětem na světě! Nejsme dokonalí rodiče, máme své chyby a slabé chvilky, ale jsme team a vše spolu zvládáme. 



A to bych nebyla já, abych tento příběh nezakončila pohádkově. Dnes byla naše Elizabetka při ceremoniálu ve škole vyhlášena Studentem měsíce za své zásluhy v kolektivu. I jako individualistka za vlastnosti, které ukazuje a jak se stará o své kamarády ve třídě. Bylo to dojemné, silné, velkolepé jak jen Amerika umí být a jsme na ní moc pyšní! A bereme to i jako naše ocenění, za to, že ji naše láska a pozornost dnes katapultovala do výšin. Při potlesku se určitě cítila jako ten jednorožec na tom své duhovém obláčku. Šťastná.



Dnes jako maminka ELIZABETKY.


Share:

pondělí 14. února 2022

Únorový víkend v San Diegu



SOBOTA  

Dokonalý víkend právě začíná! Náš domov je na Long Beach u pláže na Ocean Boulevard. Z balkonu vidíme moře, přístav, plachetnice a velké nákladní loďe. U Marina parku je velké prostranství, které často slouží na pořádání masivních akcí typu závodů rychlých aut Grand Prix nebo koncertů. Tentokrát se tu tři dny konal Cali Vibes Festival na počest připomenutí narozenin Boba Marleyho kde vystupovalo několik desítek interpretů jako například Sean Paul či Shaggy. A i když máme hudbu rádi tak chceme víkend trávit aktivně a vidět a začít nové věci. A tak balím malý kufřík na jednu noc na víkend v San Diegu. Jen z filmů znám motely, kde se většinou odehrávají milostné scény či vraždy a to prostředí ve mne vyvolává trošku strach a jisté nepohodlí oproti tomu na co jsem zvyklá. Vše je ale jednou poprvé a tak bukuji dvouhvězdičkový motel se snídaní a vyrážíme na dvou hodinovou cestu směr jih. 


Až nakonec skoro za tři hodiny se ocitáme na dokonalém místě v La Jolla. Přímořské město je právem jmenováno “klenotem nejlepšího amerického města”, které je olemováno neskutečnými útesy, panoramatickými výhledy, plážemi, přílivovými bazénky a jeskyněmi, které jsou domovem tuleňů a pelikánů.  Město, které je domovem třeba Alicie Keys, která si zde zakoupila dům za 20 milionu dolarů. Místo, které je tak trošku nóbl. Najdete zde stylové hotely, restaurace, galerie a toto místo je rájem realitních makléřů vzhledem k poloze a klimatu okresu San Diega. Od pána, který pracuje pro Centrum záchrany mořských savců v Laguna Beach jsem se dozvěděla, že  únor je měsícem, kdy se právě zde rodí tulení miminka. Jsme tu správně a naskytuje se nám dokonalý výhled na tuleně a jejich novorozeňátka. Je jich tu spousty. Informační cedule nás poučuje, abychom si nedělali selfies s miminky, jinak je jejich maminky opustí. Pláž, kde se všichni sdružují je uzavřená, ale i tak je přístup přes uměle vytvořenou pozorovatelnu impozantní. Několik desítek lidí se rozplývá nad mláďaty a komentují každý jejich pohyb. Na chvíli se zastaví čas a můj pohled je ten jako když se dívám na přírodopisný dokument o těchto úžásňácích.  


Přesouváme se o pár desítek metrů na Wipeout Beach. Každý si tu ten čas než bude západ slunce děláme hezký. Vuki se nadšeně koupe a když vystupuje z vln je happy, i když je voda ledová a skoro necítí obličej. Elinka skáče z útesů do písku a dělá mi z písku dort. Já si spokojeně sedím, opřená o pískovcový útes, a pozoruji ten šum kolem. Krmím přezrálým banánem své oblíbené racky. 


Po západu slunce jedeme na večeři. Vybírám naši oblíbenou California Pizza Kitchen, která se nachází v luxusním fashion shopping centru jen těch prvotřídních lux značek jako je Louis Vuitton, Gucci, Burberry, módního lux domu Bloomingdales. Hosteska u vchodu co zapisuje rezervace nám oznámí, že čekací doba na stůl bude čtyřicet minut až hodina. Pozn.: V Americe se běžně čeká na všechno. Všude stojí dlouhé fronty a nikomu tu vůbec nevadí, je to součástí jejich života tady. Nikdy se mi nestalo, že bych pociťovala v davu, v té frontě nervozitu, nějaké poznámky či neshody a narážky na servis. Lidé si povídají navzájem, když čekají. Ať se jedná o fronty v obchodech, restauracích, na poště, úřadech. Zde si počkáte, ale servis je prvotřídní, vše tu klape senzačně. Každý bere svoji práci velmi zodpovědně. Pokud něco není jasné, tak se ptáte a oni vám vše vysvětlí i několikrát za sebou. 


Nakonec jsem se rozhodla obejít ještě dvě další nové restaurace a v jedné jsem byla úspěšná.  Dostali jsme místo ihned. Takže i přes ta čekání se vyplatí mít vždy plán B, když máte zejména hladové dítě. A manžela. True Food Kitchen je restaurace a lifestylová značka inspirovaná filozofií, že jídlo by vám mělo způsobit, abyste se cítili lépe, ne hůře a ještě k tomu skvěle chutná. Dokonce nám bylo nabídnuto sezónní menu, které se řídí zásadami protizánětlivé potravinové pyramidy Dr. Andrewa Weila a syrových zdravých, jednoduchých ingrediencí s jednoduchými přípravami, které zdůrazňují přirozené zdravotní přínosy a chutě každé ingredience. Od základních živin bohatých na živiny a pečlivě získaných bílkovin až po málo známé superpotraviny. Dala jsem si Grilled Chicken Avocado Wrap s humusem a k tomu oříškovou dýňovou polévku a byla jsem doslova v extázi. Zejména tedy moje střeva, která nemám zdravá a potřebují každodenní láskyplnou péči v podobě právě těch superfoods. Bravo!


Náš večer jsme ukončili na motelu Howard Johnson by Wyndham. Elinka vyčerpáním usnula a Vuki musel ještě pracovat. Tak jsem se rozhodla zajít na malý shopping do TJ Maxx a odcházela jsem spokojeně s letními šaty od Stevena Maddena, obalem na iPhone od Kate Spade a dárkem pro manžela a i dcerku. 


Usínám šťastná. I v motelu. 



Vaše Sweetest Dot. 


Share:

pondělí 3. ledna 2022

Happy New Year 2022


Prvního ledna byl magický den. Po dešti se vyjasnilo a celý byt nám zářil a třpytil se jako kdyby nás právě navštívily kouzelné víly. A když jsem mluvila po telefonu s mamkou tak sem na pár vteřin na balkóně zahlédla nádherného barevného kolibříka. Úplně mi to nadšením vyrazilo dech, že nás tento výjimečný ptáček navštívil ve městě ve dvanáctém patře. 

U kanálu Naples jsem poprvé vyzkoušela jízdu na paddleboardu a bylo to skvělé. Uvnitř kanálu jsem potkávala sousedy v dobré náladě na kajakách, loďkách a gondolách. Všichni si přáli Happy New Year a já ještě více cítila to pouto s Amerikou. Vuki s Eli mezitím sbírali odpadky na pláži. Aktivitu co ji učíme, když žijeme u moře a chceme pomáhat udržet čisté prostředí. Když jsem doplula na břeh tak tam s nimi pomáhala sbírat paní Nancy co píše dětské knížky. A která se během pandemie přestěhovala z New Yorku na Long Beach. Rázem se z městské holky stala holka plážová. Povídala jsem si s ní a ona mi dala kamínek ve tvaru srdce co našla na pláži a chtěla ho někomu darovat a udělat radost láskou. Objala mne, políbila na tvář. Byl to takový symbolický den plný lásky. 

Pokud se říká jak na Nový Rok tak po celý rok, tak tento rok bude o prohlubování vztahů, laskavosti, pomoci druhým, otevřenosti k budování nových přátelství a malých i velkých skutcích, kteří zahřejí u srdce. Tak Happy New Year 2022!

Vaše Sweetest Dot.

Share:

úterý 2. března 2021

Pojďme tančit!


Byla jednou jedna malá holčička jménem Eli.  Začala v písku tančit. Její krásné vlasy se staly součástí hry s větrem a sluncem.  Byl to její vlastní způsob jak ukázat štěstí a svobodu. Stále všude tančí. Lidé kolem se usmívají.  Směji se i já.  A otevírají svojí náruč této pozitivní vibraci v těžkých dobách, které nejsou snadné.  Toto je připomenutí pro nás.  Naše děti jsou naším hnacím motorem pro život, naší budoucností, zrcadlem našich jednání a rozhodnutí, která děláme. Pojďme tančit!


Vaše Sweetest Dot.

Share:

čtvrtek 14. ledna 2021

Jak cestujeme před i v době Covidu

 


Cestování je ten nejlepší koníček na světě! Když mne rodiče dávali na střední školu cestovního ruchu už asi věděli a nebo tušili, že se doma neohřeji. Vždy mne to táhlo do světa. Kdo hodně cestuje tak ví, že největší pocit svobody nastane, až když v ruce držíte kufr nebo letenku a vcházíte do letištní haly. Já se naposledy dojetím rozbrečela jak mi cestování chybělo! Cestování je dennodenní nával endorfinů ve vašem těle. Každý z nás nemá to štěstí najít toho správného parťáka, který to cítí úplně stejně a chce cestovat tak moc jako vy. To je jako hledat poklad na opuštěném ostrově. Než se k němu dostanete a objevíte tak to chvíli trvá. A i když třeba moc chcete tak ho prostě nenajdete. 

Pak cestujete sami. Jako já kdy jsem poprvé v devatenácti letech letěla a to rovnou do Los Angeles. Byla to bomba. Jak nikdy nezapomenete na svojí první lásku nebo auto. Tak já nikdy nezapomenu na svůj první let a destinaci a ty zážitky, které mi změnily život. Po ukončení kariéry modelky cestuji ještě více. Má to pořádné gradace. 

Cestování není jen o tom mít dostatek financí. Je to o tom vědět a najít způsob jak mohu vycestovat. Co pro to mohu udělat. Čeho se zřeknout, co změnit a také jak moc doopravdy cestovat chci. Je to hodně o zkušenostech, o tom si věřit, nebát se i riskovat. Být soběstačný, mít organizační schopnosti a jít do toho tak trošku po hlavě a vášnivě. Jinak pokud stále přemýšlíme nad negativy a starostmi s tím spojenými tak se nikam neposuneme a budete stále sedět na té stejné židli a dívat se tak akorát na svět z okna. Někdo investuje do akcií, někdo do starožitností, někdo si koupí drahé auto. Já cestuji. Spousty lidí by chtělo cestovat, ale když si představí co všechno před každou cestou následuje /nehledě na to pokud má potomka/ tak cestu raději zavrhne. Přeci jenom za ty nervy a hádky s partnerem to nestojí. 

Před sedmi lety jsme s Vukim seděli v restauraci a jedli pizzu. Povídala jsem mu jak jsem si dávala tu nejlepší pizzu na italském ostrově Capri v citrónové zahradě. Vyprávěli jsme si naše cestovatelské sny. Naše seznámení začátkem července začalo tématem cestování. Naše sny se ten večer spojily v jeden velký sen a my si slíbili, že procestujeme celý svět! Od té doby cestujeme a to i neplánovaně. Vukiho česká firma má pobočku v Americe a tak létáme do Kalifornie, kterou jsme si moc zamilovali a rádi se tam vracíme i s naší čtyřletou holčičkou. Vedeme jí cestovatelský deník, aby věděla jaká velká cestovatelka to byla a kde všude se jako malá podívala. Jen pro představu, k dnešnímu dni to je 34 letů. 

Ptáte se mne jak to, že má manžel tolik času a cestujeme ? A vlastně co dělá za práci?
Je zde jeden zásadní rozdíl a to mezi dovolenou třeba s polopenzí či all inclusive dvakrát do roka a žitím v dané lokalitě nejméně tři měsíce. Kdy žijete jako místní nebo se snažíte stát součástí komunity a poznat tak danou zemi doopravdy. Vy jste ten průvodce, který vše organizuje, vy jste ta společnost i s riziky. 

Manžel má možnost pracovat vzdáleně z jakéhokoliv místa na světě díky své práci jako Cloud Architect. Takovou možnost má více lidí ve firmě, ale je jediný, který to využívá na sto procent. Proč ostatní, kteří také pracují na dálku také nezvolí tento způsob práce? Zde jsou příklady: děti ve školním věku se závazky, koníčky, manželka nechce opustit Česko z důvodu velké fixace na svoji rodinu, kvůli svým kamarádkám nebo i strachu, že zemi nezná a nedokáže si poradit. Také je zde jazyková bariéra nebo neví, co tam budou dělat. Dále jsou to neshody v partnerských vztazích a pokud to někdo zkusí tak je po návratu raději doma v bezpečí. Všechny tyto důvody chápeme a jak říkám, cestování není pro každého a nemusí každému vyhovovat. 

Jak Vuki pracuje na dálku? 
Práce na dálku vyžaduje hodně sebe disciplíny, kvalitní technické vybavení a stabilní internetové připojení. Vše se musí přizpůsobit tomu a musíte být stále online. Je to i o důvěře zaměstnavatele. V současném zaměstnání se osvědčil při cestách do Kalifornie. Firma věděla, že můžeme fungovat všude na světě a tuto možnost mu poskytla. Vuki často přednáší a dělá video hovory, tak k tomu potřebuje i klidné místo. Na jeho přednášky chodí tisíce lidí, které zajímá to dané téma, na které se manžel specializuje. Je určitě příjemné pokud se jeho home officem stane kavárna, lobby hotelu, místo s top výhledem, zahrada, terasa, plážové lehátko nebo cooworking space, který je tak oblíbený mezi digitálními nomády. Jeho práci podporuji, respektuji, pomáhám jak mohu a v neposlední řadě se rychle přizpůsobuji změnám, která jeho práce prostě přináší. Pokud má důležitý hovor nebo přednášku, kde se musí soustředit tak s Elinkou opouštíme bydlení a máme svůj program. 

Jaký na to máme rozpočet? 
Během našich cest máme měsíční budget, tak aby výdaje nepřesahovaly příjmy a my nebyli v mínusu. Je jasné, že takový životní styl má větší finanční výdaje než kdybychom necestovali. Už jen proto, že krátkodobé ubytování bývá dražší. K domu výdaje spojené s cestováním a pojištěním. Asi byste se divili s jakými penězi vyžijeme, ale dá se to. Proto vybíráme destinace, kde se vejdeme do rozpočtu. Destinaci vybíráme i podle toho kde je dobrá zdravotnická péče, teď v době Covid kde jsou nízká čísla na počet obyvatel a family friendly místa. Cestujeme hlavně, abychom žili u moře a v teple.

Co nám cestování přináší? 
Když Vuki pracuje, plánuji co budeme dělat až skončí dnes, zítra, o víkendu, další týdny, organizuji co je potřeba. Seznamuji se tak s místní zemí, jejich zvyky třeba teď o Vánocích, jejich jídly, kulturou. Za tu dobu mám na zemi a její fungování už jasný názor a dokáži vyhodnotit jak moc je pro nás a naše potřeby zajímavá a co nám unikátního nabízí. Zda ještě chvíli zůstat či se přesunout dále. Někdy jsem nadšená, někdy jsem nemile překvapená a zaskočená. Ale v každé destinaci najdeme něco krásného a posune nás to jako rodinu dál. Naše čtyřletá dcerka nás učí každý den novým věcem, které my dospělí často přehlížíme. Také miluje cestování, už se těší až bude v letadle, objedná si orange juice a zapne bezpečnostní pásy a pak bude sledovat ikonku letadla do cílové destinace. Říká, že je beach girl a miluje mluvit anglicky. Tyto měsíce se naučila pomocí tatínka skvěle potápět a dokonce i plavat. Nebojí se zvířat a je velmi komunikativní. S dospělými si povídá nejraději. Učí mne krmit a hrát si se zvířaty, protože já to jako malá nezažila. Pozorujeme západy slunce, učím ji novým jazykům, ochutnáváme nová jídla, a všechny tyto zkušenosti nás dělají šťastnými. Povím vám příběh. Včera Vuki skákal do moře a plaval, i přesto, že je na Maltě voda v lednu už studená. Pozorovala jsem ho jak byl nadšený. Na pokoji mi celý rozzářený říká, že cítí každý chlup na svém těle, jak mu bije srdce, všechny orgány, jak cítí, že žije a je šťastný. Cestování pro nás nebude nikdy stereotypní. 

Také se mne ptáte kdy se už konečně vrátím domů, do mé vlastní postele? Zda se mi nestýská? 
Domov je můj manžel a moje dcerka. Teď jsme doma na Maltě, příští týden budeme mít domov jinde. Vy co mne znáte víte, že cestuji neustále. Teď když mám v teamu i svoji rodinu , kteří to chtějí a cítí stejně tak jsou tyto otázky zbytečné. Jsme spokojený tak jak žijeme. Ale ano, stýská se nám. Na vás všechny rodinné příslušníky a kamarády myslíme velmi často a vždy mne nějaká situace nebo místo, jídlo někoho z vás připomene. Jste tu se mnou, ať chcete nebo ne. Nebudu lhát, občas jsou situace těžší, a náročné. Hlavně, když máme malé dítě. Ale těch plusů, které nám cestování přináší je mnohem více než negativů. Vidíme, že naší Elince to prospívá. Je mezinárodní, přizpůsobivá, komunikativní, nebojí se změn, stále se učí něco nového. V každém místě, které navštívíme si dělá nové kamarády. Žijeme v našem světě s našimi pravidly, sdílíme vše a stáváme se lepšími lidmi. 


Kamarádka z dětství, se kterou jsem hrála závodně tenis mi napsala, že náš život vypadá jako sen. A já vám řeknu jedno. V životě jsem nebyla tak opravdově, lidsky a osobnostně šťastnější. I když jsem v minulosti létala soukromými letadly a bydlela v těch nejluxusnějších hotelích na světě. Tu radost jsem nemohla upřímně sdílet, těšit se tak jako teď. A víte proč? 

Protože je to o sdílení malých věcí, které právě vytváří ten unikátní obraz zážitků, který se nedá koupit. Ten se musí zažít, prožít s těmi správnými lidmi. Nebát se překonávat nové výzvy i ty osobní a být pozitivní. Pomáhat si navzájem i jiným lidem, respektovat, fandit a milovat. 

Tento článek píši a za pár dní nám končí ubytování na Maltě. Zatím nevíme kde budeme další měsíce. Čekáme na otevření a povolení několika destinací, které se třeba otevřou a my dáme opět hlavy a srdce dohromady a budeme počítat náš budget pro a proti. Nabereme nový směr za dalším dobrodružstvím. Co to bude tentokrát? 

Nechte se překvapit. 

A zůstaňte nám věrni. 

Pokud si vyberete jakoukoliv cestu a stane se vaší vášní. Berte a dělejte ji na tisíc procent. Vše se vám pak vrátí milionkrát a k tomu ještě získáte osobní satisfakci, že žijete život jaký opravdu chcete. 

Je to nádhera a stojí to za to. 

S láskou a ve zdraví. 

Vaše Sweetest Dot.
Share:

pondělí 23. listopadu 2020

Smutek

 




Březen 2018


  

Tento příběh je věnován všem lidem, kteří věří v lásku a svůj smutek dokáží dát najevo.     


Věříte v Boha? Tuto otázku jste si jistě každý za svůj krátký život položili. Ano, někdy se vám zdá život absurdní a tak moc křehký v jeho bytí. Nesnesitelná křehkost bytí to je! Křehkost jako skořápka, pod kterou se zrodí nový začátek. Nový život. Nový začátek všeho. Člověk někdy tak moc chce žít! Je to většinou právě v ten moment, kdy cítí jak se mu ztrácí ta jiskra jiskřička a začne se bát. Bát o svůj křehký život. Věnujme mu trošku té pozornosti a neberme ho na lehko. Jako například ten barevný kabátek z hedvábí do zimního počasí. Opečovávejme se a mějme rádi každý okamžik, který právě prožíváme. Ten je unikátní a je náš.   


Z naší lásky se zrodila láska. 

Láska největší a tu opečováváme. Když se narodí silný jedinec jako náš poklad, plný zdraví a síly. Bereme zdraví jako něco o čem se vůbec nepřemýšlí. Až do chvíle, kdy ta skořápka praskne a praská a my jsme úplně bezradní a v šoku. Na některé situace se prostě člověk nikdy nepřipraví ani v těch nejsmutnějších a nejděsivějších snech. Ne sen to nebyl, i když bych si to přála. Dědičné dispozice a síla osudu to naše kuřátko oslabily a už to nikdy nebude takové sebejisté a bez strachu. Čas je relativní a strašně pomalu to utíká za těmi nemocničními mřížemi. Modlí se, aby všechno bylo v pohodě. Doprovází a vyprovází příchozí návštěvníky. Brečí do peřin a objímání nemá konce. Rodinný kruh, který je pevný a láskyplný nám pomáhá najít tu správnou imunitu a smíření se strachem. Po pěti dnech odcházíme z nemocnice domů.   

   

V minulosti za dobré zdraví lidé obětovali své dary, aby uchlácholili boha. Aby si ho získali a měli čisté srdce a poklid v duši. V dnešní době chlácholíme doktory a psychology. Je to v podstatě to samé, jen někdy člověk potřebuje více odvahy se s nepříznivou situací poprat.      


Někteří lidé svůj smutek propijí, probrečí, překřičí, protančí. Někteří se modlí za Boha. Jiní si to musí prožít naplno, někteří sportují. Pak jsou tací, kteří chtějí rychle zapomenout. A pak jako já, kteří hledají na té cestě symbol, který je pohladí po duši a předá další poselství. Abychom si uvědomili jak křehký je ten náš život a jak je až nesnesitelné vidět trpět naše nejbližší. Obzvlášť v dnešní době. Takový je prostě život plný lásky i smutku.     


S láskou Vaše Sweetest Dot.  

Share:

úterý 10. listopadu 2020

Rozloučení s Krétou




Náš poslední den na Krétě jsme si plánovali užít. Tak, že navštívíme všechna místa, která se nám líbila či nás nějak oslovila. Jsou místa, která v nás vyvolají emoce. Příjemné vzpomínky na konkrétní moment kdy jsme se cítili šťastní a spokojení. Jako právě na této fotce. V přístavu, kdy se slunce zbarvilo do tmavě růžova jako moje šaty. Pohled na samotné svítící město s odleskem mořské hladiny byl jako nekončící pestrobarevný ohňostroj.  Takové silné spojení s Krétou a našimi srdci bylo jeho rozloučení. Tyto vzpomínky v nás žijí dlouho a vytvářejí naše nová já. 

Malé holčičky jsou fascinovány magickými jednorožci, kteří jim plní přání třeba létat do světa fantazie. My velké holky sníme o tom létat do magických míst kde budeme bezstarostně snít.  

Tak krásné sny vám přeji. 


Vaše Sweetest Dot.






 

Share:

sobota 24. října 2020

The sweetest kiss

 



Nejsladší polibky jsou ty, které v nás probudí pocity štěstí. Jsou nečekané, překvapivě sladké a máme z nich husí kůži. Takové to až mravenčení po celém těle. Pokud jste citlivý a vnímavý člověk tak ve vás žijí dlouho. Jsou situace, místa, fotky ve vašem albu vzpomínek, které vám polibek připomenou. Je to takový kruh permanentní zamilovanosti od narození po stáří. Polibek od své maminky a tatínka, dědečka, kamarádky, po první lásku, svého domácího mazlíčka, polibek od manžela a následně políbení od své dcerky. 

Ten nejsladší a nejhravější jaký může být. Polibek bezprostřední, pohádkový, kočičkový. Polibek od jednorožce, polibek milující, mokrý polibek, nosánkovací a nebo zmrzlinový. Takové degustační sladké menu mi Elinka servíruje každý den. Ten nejsladší polibek, který mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. 



Jaký je ten váš nejsladší polibek?

Share:

pondělí 5. října 2020

Sunset hug






Půjčili jsme si na celý den loďku. Den jako vymalovaný na blankytně modře. Městečko Rethymno chceme prozkoumat z jiného úhlu. Co nového nám den asi přinese? Ten dokonalý den, který si budeme pamatovat dlouho. První zastávka jsou jeskyně a skála, na které se pasou desítky ovcí a místních koz kri-kri. Na vrcholku majestátně vyhlížející moderní bílá budova, která je tak s modrými okny typická pro Řecko. Zdáli slyším hlasy pirátů. Jouhou, jouhou!!!

Když se mi ve snech zdá o branách do světa fantazie tak brána Kamara, kterou proplouváme je přesně jako z pohádky. Je obklopena odvážnými skokany, paddleboardisty, dalšími loďkami. Nad nimi na vše dohlíží dron. Opodál je konečně ona, ta pověstná privátní pláž - Secret Beach. Kotvíme u ní a skáčeme do průzračně tyrkysové vody. Jsme dokonale občerstveni. Sedíme na bílém kameni, a když se Vukiho ptám jaký den se cítil šťastný tak odpoví. Právě teď. Usměji se. Bavíme se o našich okamžicích štěstí a o tom co bude po Krétě... V tom nás přeruší křik a vidíme jak dron narazil na skálu a letí dolů. Vuki vyběhne, nasadí masku a plave co nejrychleji, aby tu hračku zachránil. V šesti metrové hloubce jej vyloví a podává majiteli, který jen s otevřenou pusou řekne - Danke. Mezitím co moje lásky šnorchlují a objevují nové barevné rybky zvolím svojí oblíbenou polohu v leže a nechám sluneční paprsky prostupovat do mého těla. Miluju ten pocit. A zdá se mi sen, který brzy uskutečním. Prozradím, že to byl dopis pro jednu osobnost, která zrovna neprožívá lehké období. A asi si jej nikdy nepřečte, ale cítím, že ji potřebuji vyjádřit svoji podporu a poslat lásku.

Roli kapitánskou si vzájemně předáváme a čekáme na ten magický západ slunce. Při západu prožíváme ten zlom, kdy najednou celý svět na pár minut utichne. Je klid. Harmonie, mír. Moře se zbarví do zlatova a vzdává holt slunci. Až když zapadne za hory, moře ukáže svoji stříbrnou tvář a hladí nás něžně po duši. V ten moment mne Elinka pevně obejme a nepustí. Výraz v mých očích ve mne vyvolá ohňostroj všech pocitů dohromady.

Zakončí ten den, kdy jsme se loďkou nechávali unést na místa a okamžiky, které nás dělají těmi kdo teď právě jsme. Cestovateli, snílky, starostlivými a milujícími rodiči, lidmi, kteří se nebojí dát své city najevo a třeba o tom všem psát.

Vaše Sweetest Dot.
Share:

sobota 12. září 2020

Sluncem políbená




Zdáli slyším hudbu, blíží se ke mne nečekanou rychlostí a její žánr i rytmus se mění. Hudba chvíli burácí jako divoké vlny, potom ztichne jako západ slunce a najednou je tu zase v podobě života tohoto městečka, kde bych klidně mohla žít. Život, který si přeji mít a plnit si tak další sny. 


Svět je tak velký a nemáme tolik času jej všechen poznat, abychom načerpali tu neuvěřitelnou rozdílnost, tu jinakost, která mne nepřestává fascinovat! A to je ten důvod proč nejsem v Praze a poznávám. Ano i v době nelehké a jsem velmi vděčná každý den. Kdy mohu sedět na pláži a pozorovat svoji zdravou, silnou, zdatnou dcerku jak si hraje na tom nejlepším hřišti na světě. Být její učitelkou. Učit ji novým věcem co nám přináší sama příroda, naše země a pozorovat jak je nadšená z každého kamínku, rostliny, ovoce, řeckého fantastického jídla, učit ji jejich jazyk. Učit ji nebát se zeptat a komunikovat. Učit ji samostatnosti a následně pozorovat její pyšný obličej jak to dokázala. Učit vlastně sebe samu a mít radost z každého dne.


Dnes ji Vuki naučil se potápět. Jezdili spolu na koníkovi, hladila si různá zvířátka. Jedla zdravé jídlo, usmívala se. Byla nadšená, když stavěla hrad z písku při západu slunce. S vlasy slanými a s pískem mezi prstíky na nohou. Opáleným tělíčkem jako mléčná čokoláda. Roztomilým nadšeným hláskem mi vyprávěla co všechno s tatínkem zažila. Dětským hláskem, který snad každou maminku musí rozplakat dojetím jak její dcerka prospívá a je šťastná.


Vaše Sweetest Dot.

Share:

čtvrtek 6. srpna 2020

Cesta k úspěchu

VUKASIN TERZIC
Můj Microsoft Azure Most Valuable Professional Vukašin Terzić.

Ve světě IT je ocenění MVP něco jako Oscar v hereckém světě.

Tento příběh má Happy End. A abychom se k tomu šťastnému konci proklikali tak potřebujeme znát hlavního hrdinu i vedlejší role. Cenné vlastnosti hlavního hrdiny a také velkou dávku energie, odvahy, sebeovládání, inteligence. Posunout svůj talent na další, vyšší level až se dostaneme do výšin těch nejvyšších a to ajťackého nebe - cloudu.

Před sedmi lety jsem poznala svého hlavního hrdinu. Člověka, který má srdce na pravém místě a je nesmírně pracovitý a talentovaný ve světě IT. Potkal mne, sebevědomou a extrovertní ženu, která mu předala to co mu chybělo. A udělal ten další krok do neznáma. Začal si věřit, naučil se své schopnosti prodat.

Můj muž měl v té době dvě práce, které ho sice moc bavily, ale už v té době jsem věděla, že má mnohem na víc a zaslouží si více uznání. Kráčet spíše tím mezinárodním směrem ve společnosti, která má jméno. Ten krok udělal a začal pracovat pro jednu nadnárodní německou firmu. Tento rok byl důležitý pro získání informací jakým směrem se vydat dále a monitoring konkurence na trhu. Jelikož tato práce vyžadovala sedět na jedné židli a my jsme chtěli hodně cestovat. Pracovat tak z jakékoliv místa na světě. Tak práci ukončil a začal pracovat pro top českou IT firmu a to doteď. Tato firma je na českém trhu známá a je považována za kvalitní, stabilní a velmi profesionální. Velkým bonusem je, že má pobočku v Kalifornii a tak jsme začali už jako rodinka létat do USA a trávili tam jako rodina většinu času. Znalosti, které manžel nasbíral po desítky let se mu vyplatily a Amerika jej posunula zase o krok výše.

A v čem je Vuki tak výjimečný? Tím, že myslí několik kroků napřed, je inovativní, dokáže překvapit, něco nového vymyslet jako bonus, ne, že musí, zariskovat, smýšlí mezinárodně, pomáhá ostatním s úsměvem na tváři, neustále se něčemu novému učí a také to má výsledky. Práce je to to v mých očích nesmírně náročná a pro mne jako laika absolutně nepochopitelná a fascinující. K manželovi vzhlížím a vážím si ho strašně moc, kdy po nocích programuje , skoro nespí do ranních hodin, učí se na certifikace a vymýšlí nové postupy, zachraňuje neočekávané situace a následně je vyřeší.

Nominace na toto prestižní ocenění za zásluhy v tomto cloud světě přišly od jeho kolegů, kteří mají také toto ocenění. Ten den, kdy se jeho kariérní sen stal skutečností se vyplnil právě teď 1. srpna, kdy se Vuki zařazuje mezi top lidi ve světě ve svém oboru. Pozn. je jich na světě celkem asi 400, z toho pouze 3 v České Republice.

Jsem nesmírně pyšná. Chci se o tom úspěchu zde na Instagramu i blogu podělit. Mé příběhy jsou reálné a toto vítězství k nim jistě patří.

Třeba někoho z vás bude tento příběh motivovat k tomu být ještě lepší i nejlepší v tom co děláte a chcete dosáhnout. Jít si za svým snem a to naplno. Nikdy není pozdě. Být odvážný a věřit si i svým nejbližším. Stojí to za to.

Vaše Sweetest Dot.
Share:

čtvrtek 25. června 2020

Chorvatsko tak trochu jinak





Když máte muže, který je z Balkánu.
Když vám každé ráno donese k snídani teplé a voňavé pečivo. 
Když vás nepovažují jako turistu a rozumíte jejich řeči.
Když znáte náturu tohoto národa a najednou vám vše připadá tak přirozené a jasné. A musíte se některým situacím smát. 
Když víte a zde ještě o trošku více podstatu lifestylu u moře. A všechny benefity, které nabízí si tady užíváte od první minuty.
Když vaše dcerka mluví srbsky a slyšíte od místních "Kako je lepa". 
Když na dva týdny žijete jako local a nepřipadáte si jako na zájezdě plném turistů. Protože zde je to skoro bez turistů. 
Když usínáte každý večer šťastní s tím pocitem, že jste si ještě o trošku blíž. 

Tak takové je Chorvatsko právě teď. 
Tak trochu jinak. 

Vaše Sweetest Dot.


Share:

sobota 25. dubna 2020

Masterpiece



Sobotní příběh nabitý radostí a širokými úsměvy. Až jsme se za břicha popadaly.

Moje maminka byla učitelka na základní škole. Já pracovala jako učitelka angličtiny v mateřské školce. Ta práce mne moc bavila a naplňovala. Pak jsem otěhotněla. Děti jsem už jako malá vyhledávala a milovala.

V této nelehké době jsem začala svoji skoro čtyřletou dcerku učit Montessori výukou “Pomoz mi, abych to dokázala sama”. Seznamujeme se s prvním pracovním sešitem. Lepíme samolepky, opakujeme nová anglická slovíčka, spojujeme a objevujeme svět. Smějeme se.

Dětská představivost nemá mezí a dokáže pozitivně překvapit. Pozastavím se nad hloubkou myšlenky, kterou ta malá holčička povídá. Na vše má svoji odpověď a je tak krásně čistá. Čistá jako její dětská duše. Děti jsou naše poselství. Malý obraz nás, našeho chování, lásky a porozumění. Je to náš masterpiece.

Vaše Sweetest Dot
Share:

pátek 10. dubna 2020

Velikonoční králíček







Toto je první příběh, který píši po měsíci. Dlouhém měsíci plném zvratů pro všechny na tomto světě. Svět se zastavil. Jako když vidíte opuštěný míč uprostřed rozlehlého oblíbeného parku, se kterým si děti tak rády hrály, bezstarostně a přirozeně. S nadšením.  Ten park byl plíce města a teď je extra potřebujeme my!

Každé ráno praktikuji dýchaní pro uvolnění stresu a úzkosti a cítím ty svoje plíce a tělo nějak mnohem intenzivněji. Více se o něj chci starat. Naslouchám mu a přeji si každý den začít s energií a úsměvem na tváři. Nemohu dlouho nějak uchopit momentální situaci natož o tom něco psát, vyjádřit se. 

Až teď.
Maminko, pojď si hrát na králíčky! Elizabetka začne imitovat králičí hopsání. 
V ten moment si uvědomím, že jsem takový králíček v kleci. Řízen pravidly. A to jsem se nedávno svobodně pásl na rozkvetlé louce. Se sklopenými uši přijímám situaci. 

Přijímám vše a jsem smířen s tím, že osud nám ukazuje směr. Směr, který jsme si neplánovali. Krok do neznáma. Krok za ten lepší, zdravější a laskavější svět. 


Tak hezké Velikonoce přeji!



Vaše Sweetest Dot. 

Share:

sobota 21. března 2020

Hádej jak moc Tě mám ráda?




Bylo jednou jedno nedělní ráno. Elinka se svým medvídkem běží do naší postele. Zahřát se, pomazlit se a přitulit. Nosánkovat s tatínkem. Již jako miminko se hodně tulila. Instinktivně hledala místo bezpečí. Krk a žílu kde cítila tep. Tlukot srdíčka ještě v bříšku. Největší mazlivka jak už říkaly sestřičky v porodnici. 
Toto ráno je láskyplné. Když se zeptám Elinky jak mooooc má ráda tatínka tak ukazuje maximálním rozpětí paží - takhle moooooc. A jak moc ho máš ráda? Odpovídá: jako třešničku. A jak mooooc máš ráda Tatuu, její věrný medvídek. Takhle mami, ukazuje dvěma prstíky rozpětí pár centimetrů. Jako malinkatého broučka. A jak máš ráda maminku? Jako ptáčka.
A až vstaneme tak ti ho nakreslím a usmívá se. V jejích očích je nadšení a radost, protože já ptáčky prostě miluji a milovala jsem je už jako malá holčička. 
A když otevřu okno a uslyším to ranní cvrlikání tak jsem nadšená. Často mi má dcerka připomene svojí přítomností a její osobností mé dětství. Ty okamžiky bezstarostné, plné fantazie a také v ní vidím velký kus sebe. 

Díky za každé ránko s mojí dcerou a mužem!



Vaše Sweetest Dot
Share:

čtvrtek 9. ledna 2020

Děkuji









Děkuji ti osude za to, že mám tak milujícího manžela.
Děkuji ti lásko za to, jakou mám dcerku.
Děkuji ti ego za to, že jsi konečně pochopilo co potřebuji a chci.
Děkuji ti tělo, že sis našlo správnou cestu jak být vitálnější a zdravější.
Děkuji ti mozku, že začínáš fungovat a si kreativní.
Děkuji živote za to jaký si ke mne štědrý a nabízíš mi pestrý život plný cestování.
Díky tobě zase žiju naplno! Mám novou práci, nové přátele, odpustila sem, našla sem si cestu k rodičům a hlavně sama k sobě.
Sem tady, vděčná a šťastná. Mám se ráda taková jaká sem.
Ještě jednou DĚKUJI!


Alena
Share:

pátek 4. srpna 2017

Narozeninové přání




Máš dnes narozeniny!
Již druhou noc přemýšlím nad proslovem. Napadá mne spousty verzí, možností buď vtipným způsobem či oficiálním. Lehce sentimentálním nebo tím mým osobitým stylem pohádkářským.

Moje milovaná Elinko, díváš se skrz okno ven. Tvé prstíky poletují po skle a tvůj dech maluje kouzla. Držím Tě láskyplně zezadu a objímám Tě. Šeptám Ti do ouška.
Elinko, za tím sklem je velký svět. Těš se až jej budeš poznávat!  Je hodně barevný a vábivý. Dobrý i zlý. Budu se snažit být tvým průvodcem a předávat ti své životní zkušenosti.

Je jasná noc. Koukej, padá hvězda!!
Přej si něco!



Tvoje maminka Alenka


Share:
Blogger Template Created by pipdig