Tolikrát za život jsem si představovala jaké to bude až se stanu matkou. Jaká asi budu? Jaká bude moje dcera? Jak bude asi vypadat? Jak ji budu oblékat? A jak jí budu vychovávat? Měla jsem jasnou představu.
Když jsem maminkou skoro 4 roky a sumarizuji toto období kdy do našeho života přibyla tato výjimečná malá bytost tak je vše úplně jinak. Mé představy byly velmi vzdálené od reality dneška. A je to tak správně. Můžeme si naplánovat co bude dobrého k obědu. Ujišťovat se, že všechny naše emocionální pochody za tu dobu jsou přeci ty nejsprávnější. Ale život sám za nás píše tyto příběhy, které nenajdeme ani ve vzdělávacích knihách o výchově dítěte.
Jak to máte vy?
Často slyším, že moje dcera vypadá jako já. Když se na ní podívám vidím náš mix a každý den mne překvapuje jaká je to osobnost. Nemá sice šaty od Diora. Ale je velmi chytrá a vnímavá a tato citlivka má v sobě mnoho lásky. Každou sukni dokáže pořádně roztočit! Vychovávám ji intuitivně.
Možná i trošku přísně a nechávám její osobnost zářit a rozvíjet v ní v čem vyniká. Každý den mne něco nového učí. Když mne například upozorní, že na obloze září měsíc. Nebo abych si pohladila berušku co má sedm teček. Navrhne mi, abych si nalakovala každý nehet jinou barvou. Na noc do postele mi přinese mončičáka, kterého mám 25 let, protože ví, že to byla jedna z mých oblíbených hraček. Její empatie a péče mne dokáže dojmout k slzám. Učí mne mít větší trpělivosti a být lepším člověkem.
Je moje. Moje malá holčička a taky tatínkova.
Maminka Alenka
Žádné komentáře
Okomentovat