Svět se točí dál

Poprvé od Covid období nad šálkem banánového latté rozmýšlím jaké téma mne pohltilo nejvíce. Je toho tolik co mám na srdci a přeci tak málo. Svět se točí dál a já se stále divím jako malé děvčátko nad novým objevem. Všichni jsme na tom stejně. Začínáme novou etapu. Někdo si během tohoto času uvědomil spousty věcí. Někdo nic nového nepocítil. Někdo se stal jiným člověkem. Všechny transformace jsem u svých blízkých viděla a je to tedy mazec! Jak to celé období změnilo mne?

Za ty 3 měsíce jsem ve snech prožila celý svůj život! Sny byly tak živé, že mne manžel musel i budit. Někdy i konejšit a následně rozesmávat, abych na ty špatné věci brzy přestala myslet. A analyzovat jak je mým zvykem. Byla to práce sama se sebou. Náročná, bolestná, práce s egem, ideály, sny, realitou, budoucností a tím jaká je přítomnost. Zbořil se domeček z karet. Každou tu kartu jsem ve snech vlastnoručně očistila. Podívala se co vyjadřuje, vzala si ponaučení a začala jsem stavět znovu a znovu. Hudba mi pomáhala, vaření, hraní si s Elinkou. Být součástí jejího fantazijního světa mi přinášelo uklidnění. Noci byli těžké a každé ráno jsem praktikovala meditační cvičení. Ledová sprcha a příroda mi pomáhala překonat některé mé vnitřní překážky, které jsem si sama v sobě vytvořila. Ve své hlavě. Třeba si teď říkáte, že nechápete co tady dramatizuji, ale já jsem prostě člověk co má své ideály, představy a cíle a nechce se jich vzdát za nic na světě. Někdy jdu tvrdohlavě po své cestě a nevidím, neslyším, jen vnímám svoji intuici. Vidím se již na vrcholu té vysoké hory se vztyčenými pažemi, že jsem to dokázala. Ale nevidím už tu cestu, krok po kroku co je nutné k té cestě předem podniknout. Ty velké kroky jsou mé ideály, ty malé nevidím nebo spíše je nechci vidět. Věci, které jsem brala jako samozřejmost najednou dostávaly svoji váhu a účel. 

A pak se stalo, že přátelé, kteří se mi vzdalovali, začali volat. Slyšela jsem jejich hlasy a někdy i ta bušení jejich srdcí, tu energii. Svěřovali se se svými troublemi a také tou situací. Řešila jsem podrazy, nevydařenou lásku, konec byznysu, pokus o sebevraždu, samotu, smrt blízkého, narození nového života. I návrat na výsluní kdy ta moje blízká osoba tak zářila, že mne nabyla pozitivní energií i přes vstupní dveře domu, kdy mne přijela zamávat. Najednou se mé myšlenky přesunuly do jejich životů a stala jsem se posluchačkou. Musela jsem se sobě vysmát, když přemýšlím nad mými problémy, které jsou tak malé oproti vaším problémům. Bylo a je to milé do teď. Díky tomu jsem viděla, že spousty lidí dokázalo vylézt ze své ulity a ukázat svoji pravou tvář. Mluvit o svých pocitech, ale i třeba o našem kamarádství.  To bylo a je velmi pozitivní a motivující. Dnes jsem v kontaktu se svojí dlouholetou kamarádkou, která žije v Itálii. Její příběh v době Covidu. Ta omezení a starost o její tři děti v malém bytě v oblasti nejpostiženější - Lombardii mi ukázalo, že pokud má člověk silnou víru a věří sám v sebe, tak zjistí, že je mnohem silnější než si myslí a zvládne opravdu vše. 

Jsem za všechny přátele co mám moc vděčná. Děkuji, že vás mám. Jsem na vás pyšná. Vy víte, že pro vás udělám všechno a naše láskyplná komunita se bude rozrůstat. I v dobách méně šťastných i těch nejšťastnějších!
Važme si přátelství, nehodnoťme a buďme upřímní, ochotni pomoci.

Těším se na to.

Vaše Alena