Dubrovník

Ať žijí města a velkoměsta! To je něco pro mne. Jak jednoduše si můžete vyhledat na internetu všechny turistické odkazy co dělat a vidět. Ale až když město a okolí poprvé navštívíte tak víte jaký vztah vám nabídne.  Zda vás přijme s otevřenou náručí a nebo se necháte vtáhnout do jeho hlubin jako mořská panna.

Toulat se po Starém městě a jeho úzkých uličkách. Zazoomovat ve svém hledáčku paní co čistí v domácí zástěře strmé schody uličky. Mladíky, kteří si dávají pauzu a popíjí své oblíbené chorvatské pivo Karlovačka. Mladou ženu, která věší čistě vyprané prádlo a ta vůně vámi prostoupí. To je pro mne město Dubrovník a ještě mnohem více.  Pozorovat místní život, který plyne pomalu. Jako když v dáli vidíte plout loďku po moři. Kolíbá se ze strany na stranu. Uspí vás ten sluneční žár a ten klid kolem jako novorozeně v kolébce, kterému zpíváte jeho oblíbenou písničku. Otevřete oči a vidíte svět kolem vás mnohem barevněji, živěji, zdravěji? Já ano. Je to ta /ne/splněná touha po poznávání něčeho nového. Tato touha je na celý život! Ochutnání toho výjimečného mořského vzduchu. Radosti z opálení a i spálení. Radosti z maličkostí, které po složení jako puzzles vytvoří přenádherné barevné dílo, které se vám vryje do paměti. O to více pokud je vaše duše umělecká a citlivá. Necháte ji létat jako místní divoké motýli a dáte ji svobodu dělat cokoliv ji napadne. 

Baví mne ta diverzita města. Jeden den se z nás stávají trosečníci na panensky dokonalém ostrově Lokrum. Společnost nám dělají krabíci, divocí zajíčci, paví rodinka. Je to i trošku výzva chodit po skalách a dostat se k moři a vykoupat se. Ta divokost mne na tom moc baví. Neočekávaná krása, ta čistota azurového moře. Mám chuť si svléknout plavky a symbolicky tak očistit všechny své trouble a starosti. Už jen ten přítomný okamžik mne naplňuje a jen se usmívám. Druhý den stoupáme výše a výše po hradbách města. Je vedro a tak se osvěžujeme ananasovým freshem s výhledem dechberoucím na to krásně členité historické město. 

A abychom to měli pestré tak jsme se ubytovali v domě paní domácí Maji ve vesnici Zaton, která je vzdálená 10 min autem od Dubrovníku. Skamarádíme se a druhý den s ní Elinka krmí slepičky a sbírá vajíčka. Vyslechnu si její životní příběh, který je drsný. Co si z toho odnesu jsou tyto životní moudra od paní Mají, která navenek působí jako rázná žena. Po dnešku vím, že je to pouze vnější schránka osobnosti a to uvnitř je křehké. Maja praví:  Mysli a udělej si čas pro sebe. Buď svá a bojuj za své děti. I když někdy cítíš, že už více nemůžeš tak o to více pak můžeš a dokážeš vše. A poslední rada zněla. Mysli na budoucnost svých dětí a také svoji, se svoji láskou. A udělej si ji hezkou a takovou jakou chceš. 

Dnes sedím v luxusním lounge baru, poslouchám chillout music s výhledem na moře na Sunset Beach. Vkusná bílá budova v kombinaci skla a betonu. Pro lidi, kteří mají rádi kvalitní jídlo, servis a hledají něco extra. To je Lounge na Sunset Beach. Dnes večer ten západ slunce nevynechám. Těším se na ten okamžik, kdy zlatavá záře prostoupí mým tělem a vytvoří ten magický třpytivý záblesk na obličeji, který ani makeup nepotřebuje. V bílých krajkových šatech. Vlasy staženými do drdolu ovázané šátkem, který jsem si koupila v místním obchůdku jako památku na toto město. A zítra? Kajak, paddleboard a nekonečné moře ostrova Lopud.

Město Dubrovnik, které mi předalo toto poselství. Žít v přítomném okamžiku a v souladu s přírodou, která je k nám tak štědrá a milostivá. 

Tak hvala puno Dubrovnik. 

Vaše Sweetest Dot.