Na novém místě na jihu ostrova. V motýlím domě, který se celý třpytí. Na černé pláži, která je plná černých oblázků a pískem příjemně teplým na má chodidla. Taková terapie, která mi pomáhá souznít s okolní živelnou přírodou. Procházím se po pláži a najednou si připadám jako pozorovatel ve filmu Lepší pozdě nežli později. Ta scéna kdy se Jack Nicholson jde projít po pláži s Dianou Keaton. Ona po cestě sbírá své oblíbené bílé oblázky, které používá jako dekoraci ve své okouzlující vile v Hamptons. Jack se usměje, sebere černý oblázek a Diane poví, že tento kousek je pro ní a vždy jí ho připomene. Tato na první pohled zdánlivě nevinná scéna je klíčová a najednou jej dělá výjimečným a pozorným mužem. Je úžasné jak některé romantické filmy připomínají samotný život. Sice v jiném, ale našem osobním podání. My jsme těmi herci a vytváříme své denodenní příběhy. Jen stačí vnímat vše kolem nás. I ty malé detaily. Někdy se nám i plní sny, kdy se setkáte se svými hlavními hrdiny osobně. To je ale další příběh na vyprávění. Těšte se!
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat