Již delší dobu mám něco na srdci a chci sdílet své pocity, emoce a také své osobní poznatky ohledně přátelských vztahů. Dlouho jsem poslouchala starosti žen kamarádek u kávy. Jejich trápení nad jejich životy, většinou negativismus a velmi mne to zasáhlo. Mnohem více než jsem si myslela a nechala se emotivně stáhnout někam kam jsem nechtěla. Nebylo na každém příběhu nic pozitivního a radostného a já chodila domů totálně emočně vyčerpaná.
Tyto myšlenky jsem napsala pro vás. Pro všechny ženy. Buďte šťastné. Moc vám to přeji.
Již od dětství si neseme nějaké vzorce chování. Některé postupem času přirozeně změníme, některé si neseme po celý život. Jaký máme vztah s rodiči nás prostě ovlivní. Je jen na nás jak moc jsme silní a dokážeme dál s informacemi pracovat. Co mohu ovlivnit, mohu změnit? Čím je člověk starší tím více má tyto vzorce zakořeněné a je těžké mu něco vysvětlovat, i když má například mladou moderní duši.
Pravý přítel dá dostatek času, kdy ten druhý potřebuje. A pokud má něco na srdci tak mu to sdělí, i když to může druhého člověka zklamat, překvapit. Nebo se nad tím objektivně zamyslí a zjistí třeba, že ten přítel měl v něčem pravdu a svým způsobem mu pomohl udělat některé důležité kroky k těm zásadním rozhodnutím, aby byl šťastnější a spokojenější. Protože každý z nás chceme, aby v našich životech panovala láska, spokojenost a vyváženost. Pokud život nemá jistý balance, stabilitu tak nás rozhodí sebemenší věci kolem nás a začneme vše vidět negativně. Například : Proč? se mi nedaří zhubnout, mám špatný vztah se svými rodiči, nevěřím mužům, nemám ráda svoje tělo, venku je hnusně, všechno mne bolí, jsem sama. A mohla bych tak pokračovat ještě dlouho se seznamem.
Přítel je takovým zrcadlem nás. Ukazuje nám cestu. Ať je jakákoliv! Pamatujete si na scénu seriálu Sex and the City, kdy Samantha vypráví o vztahu, ve kterém již není šťastná? Je v něm pouze protože s ní její mladík Jerry přežil i ty těžké dny, kdy ji diagnostikovali rakovinu? Její kamarádky ji řekly, že právě přirovnala jejich vztah k této těžké nemoci. Staly se v ten moment jejím zrcadlem a ukázaly jí ten správný směr.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud má člověk otevřené oči a přemýšlí více radikálně a naslouchá svému egu, které se mu snaží většinou vše ztížit tak potom dokáže mnohem více ocenit snahu druhých mu pomoci.
Nikdo není dokonalý. Nacházíme se v různých časových úsecích , v různých situacích a náladách.
A kdo z nás dokáže přiznat chybu, že se mýlí? Nebo že některé vztahy by mohl o trošku zlepšit, naučit se odpouštět a dát jim prostor?
Udělat ten první krok! Pro sebe. Pro nikoho jiného. Jen pro sebe a svůj spokojený život a třeba i klidný spánek.
Vaše Sweetest Dot
Žádné komentáře
Okomentovat