Samota

Byli jsme celá rodinka v oblíbeném hotelu na čaji s mým dlouholetým kamarádem Ondrou a jeho manželkou Alex. Taková filozofická debata to byla. Strašně ráda sem ho po dlouhé viděla. Transformace osobnosti tu je evidentní - u nás všech a je to takové příjemné zjištění, že to má i někdo podobně. On je jeden z mála, který zůstal uvnitř sám sebou a je to báječný, hodný, sečtělý člověk s krásnou duší. Jeho transformace nastala uvědoměním si, že i přes nějaké nepříjemné překážky chce žít naplno jak chce. Již ne tím konzervativním způsobem. Žít s kým chce a hlavně kde chce. Ta tlustá křivka potřeb se ztenčuje. A nastává ten klik v hlavě, že jediné co člověka naplno obohatí je exploring, cestování po světě. A hledání - následné nalezení své opravdové identity aneb jak být šťastný a být co nejvíce svůj. Zachovat si tak svoji podstatu bytí. Bravo.

Tento článek se jmenuje samota. Nepíši zde o osamění a smutku. Slovo samota zde znamená zachování si vlastní identity. Radovat se z toho být sám se sebou. Proč? Protože spousty lidí to prostě neumí, bojí se, neví si rady a hledá něco, někoho jen aby nebyl sám. Protože není sám se sebou šťasten a neví v hloubi co vlastně doopravdy chce. Ondřej, ale i kamarádka Pavlínka to ví. Jsem na ně nesmírně pyšná. A na sebe, na nás jako rodinu. Protože ten prostor si oba dáváme a naše malá dcerka má svobodu a ten luxus být sama ať je na pláži a rochní se v písku nebo poznává sebe sama v komunikaci s novými zvířaty a lidmi, kteří nemluví jen česky….Identita je tak zachována.

Google:

Samota či izolace je objektivní stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká tak ze svého sociálního prostředí. Jedinec se může uchylovat do samoty z různých důvodů:
•dobrovolně (načerpat síly, přemýšlet bez vyrušování)
•pod tlakem vnějších sil, přesto však vlastním rozhodnutím (v důsledku obav)
•zcela nedobrovolně, pod tlakem vnějších okolností (kvůli nehodě nebo konání jiných osob)
Se samotou je často zaměňována osamělost, jež je však subjektivním emočním stavem jedince, který, často v reakci na samotu, zažívá mocnou touhu po kontaktu s jinou osobou nebo jinými lidmi.

Myslím si, že jaký život budeme vést máme již v osudu. Narodíme se a máme rodinu. Kamarády ve školce a škole. Potom lásky a neustále jsme “závislí” na tom cukru, který se stává nepostradatelný a my jej vnímáme jako něco co nutně potřebujeme a nemůžeme bez toho žít. Musíme si vše přesně zorganizovat, hlavně abychom nebyli sami a byli stále něčím, někým zaměstnáni. Při zklamání se v láskách si pořídíme aspoň to roztomilé zvířátko, abychom nebyli sami doma - ve své skleněné kouli.
A již jsme v začarovaném kruhu, kterému se říká socializace?

I přes nelehké dětství se mi podařilo se nesocializovat a být sama sebou. Takový jedinec specifický sem byla. Měla sem vlastně to štěstí a procestovala převážně sama velkou část světa. Miluji být sama se sebou. Byl a je to luxus, který neseženete v drahých obchodech a není prostě k mání. Je to stav absolutní svobody být sám sebou, pracovat na sobě, rozmazlovat se, vážit si sám sebe a potom svých nejbližších. Být k sobě upřímný a otevřený, mít se rád a znát svoji hodnotu. A to pozor! Na to lidi většinou lidi dojedou, protože se většinou podceňují a mají malé sebevědomí, které jim právě od dětství srážejí vědomě či nevědomě ti naši socializovaní blízcí. Nechci se tady nějak povyšovat, ani to není vůbec míněno, jen si myslím, že právě ta samota, ta nezávislost, ta očista, svoboda, rozhodování, vedení na té naší životní cestě je velké dobrodružství. Často sem kolem sebe kopala, bojovala, prosazovala si své sny, potřeby. Ale hlavně si zdravě věřila, tím více, čím mne rodina srážela nebo boyfriendi, že to nedokáži. O to víc sem chtěla a měla štěstí v uskutečnění neskutečných událostí v mém životě. Teď když o tom píši a dívám se ven skrz okno na ten slunečný zimní den tak vidím ty sluneční paprsky ještě zářivěji a jasněji a usmívám se.

Kdybych necestovala, nebyla bych to já. Nebyla bych tady a nepsala bych svá moudra o tom jak je kvalitní být sám se sebou a rád. Seděla bych někde v kanceláři se spolupracovníky a jako ovce bych následovala všechny na pauzu na oběd a řešila pak co koupím k večeři dobrého svému psíkovi, který na mne doma čeká? Někdo je tak spokojený a nic jiného nechce, ale řekněme si tady. Podíval se ten člověk co možná dnes, zítra číhá za rohem, nebo ještě dále? A my to můžeme změnit v jakémkoliv věku, situaci, vztahu.

Proč? Protože život je strašně krátký na to, abychom ztráceli čas ať dobrovolně nebo nátlakem. Nádech, výdech, úsměv a brzy zase něco napíšu.


Vaše Sweetest Dot.