Další nová kapitola mého života se svými milovanými. Pod myšlenkou si zkusit žít jako nomad family. A to kdekoliv na světě což je náš velký plán na další rok.
Osm dní strávených na novém místě. Místě, které zdaleka nepatří mezi turistické destinace a nepějí se na něj ódy jako například na Paříž či NYC. Ale za to je to velmi romantické město se zvláštní klidnou atmosférou, která vámi hned prostoupí. Popíši vám jej trochu jak to vidím a cítím já.
Krakov je město, kde žili a žijí staré duše. Má svoji historii, kterou vidíte na každém kroku. Ty duše jsou zde cítit tak nějak mnohem intenzivněji tím, že máme konec října a listy už mají hnědou barvu. Připravují se na zimu a tak hezky voní jako parfém, který vás překvapí svou nekomerční vůní a chcete o něm vědět více. Procházky po městě, podél řeky jsou intenzivní, plné vjemů a nekončící přehlídky nových zákoutí, kostelů, parků, dětských hřišť, královských bran a koňských povozů. Díváte se na zamilované páry do vozů a vidíte ty oddané pohledy žen, které si určitě připadají jako Carrie v kočáře s Alexandrem Petrovskim v Central Parku. I turistické atrakce jsou zde tak nějak nenásilně přirozené.
Stále si píšete ten váš pohádkový podzimní příběh. Zapadáte do mlhy. Občas přivřete oči, když zasvítí sluníčko. A akceptujete i tu skoro zimu, kterou cítíte i za nehty. Je to jedno z mála měst, kde sem se ihned přeorientovala do jiné kultury a navázala kontakt. Město, kde se večer strašně ráda ruku v ruce s mužem a kočárkem procházíme v úžasných parcích, které nejsou udržované, ale vypadají i tak efektně. Chcete zkoumat! Lampy tak hezky oranžově svítí, pouliční umělci pějí své songy a milenci se tulí na lavičkách. Zdálky slyšíte ten šust listí, když projíždí lidé na kolech nebo koloběžkách. Nádherné dyzajnové kavárničky na každém kroku a to doslova. Od gruzínské kuchyně, polské, americké, sicilské, řecké tu najdete snad vše. Jídlo je nadprůměrně dobré a o 1/3 levnější než v Čechách. Servis a lidi přátelští s radostí vám ve všem pomoci.
Dnes je Halloween. Pro někoho jen další den. Pro nás svým způsobem výjimečný. Ten den kdy všechny ty pohádkové bytosti ožijí a staneme se někteří někým jiným. Může to být i den kdy uctíváme své pozůstalé a zapálíme svíčku na jejich počest. Den kdy si připadám ještě více jako vypravěčka a tak své dceři povídám o červeném královském hradu Wawel. O polském drakovi, který střeží hrad. A aby nepřítele zastrašil tak sála z tlamy oheň. O té hradní věžičce skoro na vrcholu nebe kde určitě sídlí princezna Zlatovláska a právě nám mává. O tom, že jsme všechny princezny a chceme se cítit výjimečně. Tančit a zpívat (učím Elinku novou písničku), dostat pochvalu a nosit dlouhé šaty. Jako my dvě dnes. My dvě, jeden plyšový medvěd a jedna halloweenská dýně, která svítí na počest tohoto pohádkového dne. S výhledem na řeku Vislu a létající městský balón jako záchytný orientační bod, který ukazuje Krakov i z té modernější stránky.
Kdo z vás se občas rád ocitne ve svém imaginárním balónu v oblacích a chce být unášen svými myšlenkami, krásným mužem/ženou, či jen sám se sebou do neznáma a poznávat to nové?
Happy Halloween vám přeji Princové a Princezny.
A zdravím z Krakova.
Vaše Sweetest Dot.
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat