Ten den kdy se ráno vzbudíte a máte výbornou náladu. Podíváte se na partnera a chcete sdílet radost z volného víkendu, nového dne, nového začátku a je vám jasné, že jeho den nebude stejný jako ten váš. Nastane moment kdy je potřeba pořádně zabrat a pomoci. Pokusit se zlepšit mu náladu třeba dobrou vydatnou snídaní v podobě křepelčích vajíček. Nebo jeho oblíbeným songem, který sharujete s virtuální Alexou. Nebo jen tak prohodíte jak je venku krásně a svítí sluníčko. Den jako stvořený pro únorovou procházku, miláčku? Vše podniknete a i tak víte, že někdy má člověk v hlavě tolik myšlenek, starostí malých i velkých a nedokáže vypnout. Je zahlcen, otráven těmi informacemi. Ani sladký polibek není tou náplastí na bolavý den. Už jen zbývá jediné. Nechat mu ten jeho osobní prostor, čas, klid a možnost vyjádřit se.
A já co mám den zalitý sluncem opěvuji život právě teď. Uzdravuji sebe, usmívám se. Někteří lidi mi dokonce úsměv vrací. Vidím jisté asociace. A když se zasním nad tou vizualizací na lavičce u dětského hřiště tak se stanu tím pozorovatelem a usmívám se ještě více.Vše kolem se rázem zpomalí, ztichne jako v němém filmu.
Štěstí je o maličkostech a tak se na chvíli zastavím, rozhlédnu kolem sebe. Jako magnet mne přitahuje to štěbetání sýkorek střídavě létajících k lahvi naplněné slunečnicovými semínky. Ta křehkost ptačích křídel, hravost, volnost, pestrost, nebojácnost bychom potřebovali i my lidé. Abychom se na svět také někdy podívali z ptačí perspektivy. Více jednodušeji, s nadhledem a radovali se nejen třeba z procházky na Letné se svými milovanými.
Brzy zase něco napíšu.
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat