Je 16:40. Sedím na Damnoni pláži na jihu Kréty u vesničky Plakias. Šum vln mne natolik uklidňuje, že se mi chce zavřít oči a na chvíli pocítit ten okamžik přÍtomnosti. Radostné hlasy dětí mne ale nenechají a tak je otevřu a pozoruji. V dáli po moři plující barevné plachetnice. Mého muže, který vytváří z červených kamínků kraba do písku a Eli mu u toho nadšeně povídá a vše komentuje. Nebe se zatahuje, sem tam cítím na svém těle kapičky deště. Jak osvěžující! Slunce slábne a schovává se za jemné mráčky, které vypadají tak křehce jako pavučinky. Zadívám se na třpytivou hladinu moře. Její odlesk mne vábí rozběhnout se a nechat se vtáhnout do vln a koupat se s diamanty. Slyším zvuky svého srdce, které mi právě teď říká děkuji. Být a radovat se z malých věcí, které znamenají život. Život tady na mýtickém ostrově Krétě, který nám ukazuje každý den její bohatou nadílku. Její přírodní krásy, které bohové milovali a my si ji zamilovali.
S láskou
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat