Když se mi ve snech zdá o branách do světa fantazie tak brána Kamara, kterou proplouváme je přesně jako z pohádky. Je obklopena odvážnými skokany, paddleboardisty, dalšími loďkami. Nad nimi na vše dohlíží dron. Opodál je konečně ona, ta pověstná privátní pláž - Secret Beach. Kotvíme u ní a skáčeme do průzračně tyrkysové vody. Jsme dokonale občerstveni. Sedíme na bílém kameni, a když se Vukiho ptám jaký den se cítil šťastný tak odpoví. Právě teď. Usměji se. Bavíme se o našich okamžicích štěstí a o tom co bude po Krétě... V tom nás přeruší křik a vidíme jak dron narazil na skálu a letí dolů. Vuki vyběhne, nasadí masku a plave co nejrychleji, aby tu hračku zachránil. V šesti metrové hloubce jej vyloví a podává majiteli, který jen s otevřenou pusou řekne - Danke. Mezitím co moje lásky šnorchlují a objevují nové barevné rybky zvolím svojí oblíbenou polohu v leže a nechám sluneční paprsky prostupovat do mého těla. Miluju ten pocit. A zdá se mi sen, který brzy uskutečním. Prozradím, že to byl dopis pro jednu osobnost, která zrovna neprožívá lehké období. A asi si jej nikdy nepřečte, ale cítím, že ji potřebuji vyjádřit svoji podporu a poslat lásku.
Roli kapitánskou si vzájemně předáváme a čekáme na ten magický západ slunce. Při západu prožíváme ten zlom, kdy najednou celý svět na pár minut utichne. Je klid. Harmonie, mír. Moře se zbarví do zlatova a vzdává holt slunci. Až když zapadne za hory, moře ukáže svoji stříbrnou tvář a hladí nás něžně po duši. V ten moment mne Elinka pevně obejme a nepustí. Výraz v mých očích ve mne vyvolá ohňostroj všech pocitů dohromady.
Zakončí ten den, kdy jsme se loďkou nechávali unést na místa a okamžiky, které nás dělají těmi kdo teď právě jsme. Cestovateli, snílky, starostlivými a milujícími rodiči, lidmi, kteří se nebojí dát své city najevo a třeba o tom všem psát.
Vaše Sweetest Dot.
Žádné komentáře
Okomentovat