Všechno zlato co se třpytí

Po delší době se s Vámi chci podělit o včerejší pro mne tristní zážitek z nakupování v obchodním domě Macys. 

Měly jsme s dcerku půl hodiny než všechny obchody zavřely a tak to byla rychlá akce. Zaujala nás ta blyštivá část kde jsou šperky a bižuterie. Mezitím co si vybíráme a kocháme přijde pan prodavač a ptá se zda jsme O.K. Pak přijde znovu zda konkrétně něco nehledáme. Dcerka na vše sahá. Fascinuje ji jak se to všechno třpytí a je barevné. Vybírá mi brož s pejskem co má kolem krku červenou mašličku. Maminko, já chci pejska, povídá mi ta moje malá milovnice všech zvířat. Vybereme a jdeme zaplatit k pokladně. Paní prodavačka nám říká ať chvíli počkáme. To už k nám přiskočí opět ten samý prodavač, že nás obslouží a ptá se zda ty šperky jsou mojí dcerku? Odpovím, ano, může si je kdykoliv půjčit. /cena tří kousků je po slevách krásných 18 USD/. Mluvím na Elinku česky a pán se mne ptá zda jsme from Russia. Ne, to nejsme, jsme z Czech Republic. Následně přiběhne prodavačka a říká, já jsem taky Češka. Jsem Věrka z Litoměřic. A ptá se jak se jmenujeme. Odpovím, že dcera se jmenuje Elizabeta. 

A teď dramatický závěr. Děti jsou empatické a citlivé, vnímavé bytosti. Elinka mi povídá: Mami, nechápu proč si pán myslí, že jsme jako ten Putin, the bad guy? Pozn.: Tuto informaci má ze své školy, kde se tyto aktuální informace učí a nám se to osobně moc nelíbí. A proč mi ta paní říká, že jsem Eliška, když jsem Elizabeta? Já chci pryč! Vezme mne za ruku a běžíme k fontáně ven. Mami, jdeme do Victoria Secret. Jdeme, odpovím a pro sebe si říkám. Tam je ten svět mnohem růžovější a krásně to tam voní. 

Tak hezký den přejeme a zkusme být k sobě a ostatním lidem prosím více ohleduplnější a laskavější. 

Babičko a dědečku, děkujeme za skvostné šatečky.

Vaše SweetestDot.